Marley a ja

Bohužel nemohu hodnotit více hvězdičkami, protože ty závěrečné ataky na srdíčka diváků a nejen těch nejmenších mi přišly hrozně prvoplánované a trošku vyčůrané. Kdo má doma psa tak dobře ví, že pes jednou zestárne a nebude tady navěky. Uznávám že tvůrci tyhle stárnoucí melancholické scény natočili velice vkusně a moc hezky s patřičným hudebním doprovodem. Jinak film působí jako komedie možná jen ze začátku a to ještě velice lehce. Snad by se film termínem komedie nemusel ani označovat. Salva smíchu mě tedy rozhodně nepotkala. Owen Wilson předvádí tu svou klasiku a na Jennifer Aniston se krásně kouká. Trošku mi to připomínalo dějově jak jde čas ve filmu Click: Život na dálkové ovládání s tím rozdílem že tady nenechávali tvůrci herce zestárnout. A tak ve scéně kdy Jennifer vleze do bazénu skýtá se nám obrázek na mega krásku na které se nepodepsaly ani tři děti a čtyřicítka na krku :) 60% (05.08.2009)

Rodinné drama, které mě docela příjemně překvapilo především proto, že jsem čekal něco úplně jiného. Není to zdaleka psí film, jak by se mohlo zdát, na prvním místě stojí vztah mezi postavami Owena Wilsona a Jennifer Aniston, přičemž ten pes tam je občas zbytečně moc zdůrazňovanej, ačkoliv je to pochopitelné, vzhledem k povaze předlohy filmu. Hlavně ze začátku je "Marley a já" docela solidní zábava, aby ne, štěňata jsou přece roztomilá, pak v zápletce nastává krize, když se ukáže, že Marley je asi nejhloupější pes na světě, pak se docela dlouho opakuje situace Marley něco rozkousal, a ve spoustě případů to skutečně funguje jako dobrá sranda, ale časem se to začíná nudit a opakovat, no a ke konci nastává hrozný tlak na city, protože, a myslím, že to není spoiler, starý Marley pochopitelně zemře... Nějakej člověk vedle mě dokonce uronil pár slz, ale já jsem starej cynik se srdcem z ledu, takže to se mnou nepohlo:P Owen Wilson je sympaťák jako vždy, Jennifer Aniston je také v pohodě. Režie je docela nápaditá, trochu horší je to se scénářem, nebo možná spíš námětem - příběh mě až tak moc nebavil, což je ale dáno tím, že je to natočené (zřejmě) dost věrně podle knihy, kterou napsal skutečný John Grogan (kterého představuje O. Wilson) a jehož život mi nepřišel moc zajímavý, ať už se psem, nebo bez něj a to řikám jako hrdý majitel psa. Prostě je to takovej trouba..:) Občas se tam moc zdůrazňovaly rodinné hodnoty a vedly nezáživné dialogy o víře v budoucnost a podobná patetická témata. Ano, vím, že je to rodinný film.. Jak už jsem jednou napsal, je to hlavně o těch lidech, méně už o psech, což ale považuju vlastně za klad. Dvě hodiny jen psích skopičin by únosně natočit asi nešly, ale ani takhle to není ideální a občas jsem se trochu nudil. Ne špatný, ale tuctový film, na který asi brzy zapomenu. 70% (06.03.2009)

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu. (14.03.2009)

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)

Naprosto chápu, že některým lidem může připadat pětihvězdičkové hodnocení amerického romantického rodiného filmu za šílenost dovedenou do absurdna. Mě však tento film nečekaně oslovil. Přitom to bylo to poslední, co jsem od něj čekal, po shlédnutí traileru a plakátu. Jednou, až přijde správná doba, bych to všechno takhle chtěl mít. Krásnou a chytrou manželku, zdravé děti, velký dům na venkově a všudypřítomného ´labrapudla´, který všemi těmi rošťárnami dává najevo svou lásku. A všechny ty nepříjemné překážky, které život přináší, bych také rád zvládl. Třebas i lépe, třebas i jinak, ale taktéž úspěšně. Příběh je sice laděn nahořkle usměvavou smutnou notou, někomu to může připadat až přílišně emočně vyděračské, leč pro mě osobně se jedná o zcela reálnou sondu do života mnoho z nás. Schválně, jaký je váš plán? (13.05.2009)