Klub poslednej nádeje

No, uznávam, že Matthew McConaughey a Jared Leto tu odviedli kus dobrej práce. Keď si to porovnám s Tomom Hanksom a jeho Filadelfiou musím konštatovať, že si s prípravou na filmovanie a samotným filmovaním nedal toľko roboty ako títo dvaja. Pritom za ten film dostal oskara. To ako sa dokázali vyhladovať mi na filme prišlo najzaujímavejšie. Ale príbeh nebol zlý, osloví veľa ľudí, rovnako ako oslovil aj mňa. Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že celé to tiahne hlavne McConaughey, ktorý tu bol proste famózny. To, že farmaceutickým spoločnostiam na ľudskom živote záleží asi tak ako upratovačke na švábovi je stará známa vec. Človek si musí dať sakramentský pozor aby nepadol do chamtivých pazúrov kolotoča lekári-farmácia, a.s. To či prežije a ako si prežije svoj život záleží hlavne na každom z nás, príklad Rona Woodroofa ukazuje, že sa to dá, len je treba, aby si svoj život riadil každý sám so svojim rozumom a neuvážene sa nezveroval do inštitúcií, kde ani tak nejde o ľudské zdravie ako o peniaze. A hlavná pointa filmu? Ľudská chamtivosť nemá hraníc. 75/100 (27.01.2014)

Jak žít s HIV, neustupovat nikomu a ničemu, zanadávat si a ještě to naposledy pořádně rozjet. Matthew McConaughey odmítá prvoplánově brečet nebo rozesmívat a bere to čelem skrz všechny překážky, i kdyby to měl být poslední den v jeho životě. A dost možná, že právě ten dnešní i posledním je. Upřímné drama, které je nejsympatičtější právě tím, že stejně jako hlavní hrdina zůstává po celou dobu své. (20.01.2014)

Jako jedna z pokusných krys kapitalistického zdravotnictví si dovolím tvrdit, že důležité je nemoc hýčkat, hrát si s ní, něco na ní vydělat a udělat vše pro to, aby se pacient neuzdravil. Proto se léčím sám a Ronovi Woodroofovi jsem přál každý den života navíc, aby to těm farmaceutickým šmejdům a úplatným asociacím pořádně znepříjemnil. V této rovině u mne snímek vyhrál, ale jinak mne příliš nebavilo sledovat nemocného rodeadora a zatepleného feťáka v souboji s šikovně rozestavěnými větrnými mlýny, jejichž lopatky by spolehlivě umlátily i dva zdravé jedince zastupované neporazitelným JUDr. Sokolem. (29.10.2014)

Dallas Buyers Club je v několika bodech zajímavě žánrově ozvláštňující, a to většinou zejména díky hlavní postavě. První takovou věcí je už fakt, že zdejší infikovaný je heterosexuální muž, který navíc nemá žádnou rodinu, ba ani zajímavý okruh přátel. To samo o sobě značně ztěžuje případné citové vydírání, a zároveň upírá více pohledů na postavu samotnou. Ta je, též neobvykle, nesympatická, značně xenofobní s odpudivým životním stylem. Což je samozřejmě, a bohužel, hlavní náplní snímku. Sledování krátké Ronovi životní cesty, během níž přehodnotí veškeré své životní priority a stane se bojovníkem za práva nemocných, by mohlo být zábavnější, kdyby bylo uvěřitelné a snad i lemované zajímavějšími charaktery. (21.01.2014)

Poutavý příběh podle skutečné události, který mne bavil,avšak neposlal do kolen, což jsem od něj trochu očekával. Co však Klubu poslední naděje nelze upřít, je perfektní vystižení atmosféry 80. let, hudba a přirozenost. Film vskutku působí hodně autenticky. Herecké výkony není třeba nějak rozvádět, jsou dokonalé a celý počin tak vyzdvihují do pořádného nadprůměru. Otázka boje proti AIDS je tu patřičně osobitá, asi taková, jako byla celá osobnost Rona Woodroofa. Pěkné 4*. (19.01.2014)