Sněženky a machři po 25 letech
The Great Thaw
Réžia:
Viktor TaušKamera:
Milan ChadimaHudba:
Walter KraftHrajú:
Jan Antonín Duchoslav, Michal Suchánek, Eva Jeníčková, Václav Kopta, Veronika Freimanová, Radoslav Brzobohatý, Juliana Johanidesová, Jakub Prachař (viac)Obsahy(1)
Co uděláte, aby se Vaše 25 let stará platonická láska stala skutečnou?... Možná všechno a možná nic, možná zjistíte, že to, co se za 25 let nestihlo, se už nezvládne… Sněženky a machři jdou ve stopách životů hlavních hrdinů v době, která všechno změnila. Jak prošli jejími nástrahami a jaké šrámy to na nich zanechalo? Kam chtěli jít, kam došli a kam ještě dojdou? Jsme opět na horské chatě, kde se všichni po letech scházejí a opět zažijí mnoho nezapomenutelných chvil. Na horách se setkávají někdejší spolužáci, aby se viděli, aby si zavzpomínali a aby sami sebe ujistili v tom, že to s nimi ještě není tak hrozné, protože ty někdejší holky a kluky si stále nesou v sobě. Co na tom, že už uběhlo mnoho let, co na tom, že se změnil svět i všichni účastníci někdejšího lyžařského kurzu, z něhož se časem stala legenda.
Film navazuje na kultovní „jedničku“. Herci a jejich postavy jsou o 25 let starší, v jejich postavách se odráží to, co za ta léta zažily a prožily, a to se samozřejmě odrazí i ve filmu samotném. Sněženky a Machři po 25 letech jsou komedií, jsou vyzrálé, mají svoji nostalgii a styl humoru. Osloví širokou veřejnost, a to nejen diváky původní jedničky, ale i jejich děti – prostě celou rodinu. Režisér a kameraman díky praxi z natáčení reklam a v případě kameramana M. Chadimy i ze zahraničních filmových zakázek, vytvořili velmi zajímavou obrazovou linii plnou akčních záběrů a obrazových změn.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (1 123)
Čekal jsem peklo. No a dočkal jsem se nudy, občas přerušovanou fórky a nebýt Václava Kopty, jehož jediný "machrovský" herecký výkon se vymykal, bylo by to ještě horší. Často jsem se přistihl, že má dojem, že parta lidí, která viděla kdysi Sněženky, odjela na hory, tam něco předvádí a snaží se, aby to vypadalo, jako z toho filmu. VY JSTE NA MĚ MOC INTELEKTUÁLNÍ. JÁ SE RADŠI VRÁTÍM KE SVÝM VESELÝM HISTORKÁM. Upřímnou soustrast, Michale :o) ()
On není problém pochopit, proč ladí S&M2 na lehce depresivnější nótu, proč se ještě posiluje pocit marnosti, prázdnoty a ztráty něčeho cenného přítomný už v prvním díle, proč se to celé opakuje jak poškrábaná deska; problém je v tom, že je to udělané tak amatérsky a neumětelsky, až je to nekoukatelné. ()
Pro mě se v žádném případě nejedná o nějakou opožděnou dvojku k úspěšné jedničce. Pro mě je to trochu jiný žánr, jinak vyprávěné příběhy, byť, jak poznamenává Viki Cabadaj: „ teď už se všichni stejně jenom opakujeme...“ Depresivní ohlédnutí za jejich i mým mládím. Velmi hořké, velmi smutné a naprosto ze života. Po skončení filmu jsem byl hodně „přešlej mrazem“ ()
Není to až tak strašné zklamání, jaké bych očekával, ale byly tu jisté chvíle, které nemohly být horší než trapné, a už i to je na to blbý, nebo spíš trapný slovo. Nebýt těch zbytečných scén, byl by film kratší, zábavnější a hlavně kvalitnější. Kdyby se film zbavil trapné scény s Neumannovou, trošku ubral hraní mladé dceři tehdá mladého Vikiho Cabadáje, možná by to mohlo být i o několik chlupů lepší než to nakonec dopadlo, každopádně to i přes to všecko nedopadlo zas tak špatně, a klidně bych na to do kina šel znova, leč nemusím, protože film si zasloužil druhé místo navštěvovanosti po prvním promítacím víkendu a málem předběhl i první Vratné lahve o pouhou pětistovku. Sněženky a machři je melancholické, trošku, nebo až trošku moc přehnané vyprávění o tom, jak život jde dál, a jak se s tím kdo dokáže poprat. Abych pravdu řekl, tak v jistých chvílích jsem se opravdu příjemně zasmál, nemělo to chvílemi chybu, i když začátek se nijak závratně nerozjel, po chvíli to mělo šmrnc, ale ke konci to kvalitou hodně upadlo, zvážnělo, a tak trošku nadhodilo, že dvacetpět let je holt dvacetpět let a nikdo ten fakt, že to všecko je takové jaké je, nezmění. I tak mi to příjemně uteklo, a já nechtěl, aby film končil, což se stává jen u těch dobrých. ()
Film je sice dost špatný, ale pár momentů a celková nálada ve mně vyvolaly přesně ten pocit nostalgie, melancholie a smutný rozdíl reality a mladických ideálů, na jaký jsem se těšil a o který Taušovi s Johnem šlo. Je to přesně ten film, který se i přes příšerné herecké výkony, naivní scény a místy více než přiblblý scénář dokáže zavrtat pod kůži. Samozřejmě jeho síla je totálně závislá na první nezapomenutelné části před 25 lety. ()
Reklama