Tetro

Trýznivá a bolestná je někdy minulost, ale Bennie to nevzdává a chce o své rodině vědět co nejvíc, protože o ní téměř vůbec nic neví. Po delší době přijíždí za svým bratrem Tetrem, který na to má oproti Benniemu opačný pohled a nechce mít se svou rodinou, potažmo minulostí vůbec nic společného. Rozhodně nebude tenhle snímek každému sedět, protože je svým způsobem zpracování originální, ale já byla nadmíru spokojená. Současnost je v černobílém provedení a minulost je barevná, to už je samo o sobě zajímavé a navíc některé vzpomínky byly formou různých obrazů, dokonce i baletu, kde byla jedna baletní scéna u moře v té finální části opravdu nádherná. Coppolu až tak moc nakoukaného nemám, ale začíná se mně dostávat pod kůži, například představení Fausta, to by dokázal vymyslet málokdo:-) Nevím co od toho kdo čekal, ale já byla s Tetrem (tím myslím i Vincenta) moc spokojená. (07.02.2015)

Světlo, stín, tma. První záběr: můra znovu a znovu dopadá na žárovku, bolestně se pálí, ale nemůže ovládnout evoluční program užitečný tam, kde září jen světlo měsíce - to světlo ji k sobě prostě táhne. Černobílý obraz, ulice, na níž světlo předměty maluje stíny, něco osvětlí a jiné skryje... Subjektiv si poznamenává: "Výrazné osvětlení." Záměrně zjevné, jak se ukáže později. Světlo reálné si hraje v příběhu se světlem přeneseným. V místnosti, v níž se Tetro nachází na začátku filmu je černočerná tma... NÁSLEDUJÍ SPOILERY. Mezi světlem a stínem se musíme tázat, co může být dovoleno člověku, géniu, umělci, který vrhá světlo. Můžeme na něm hledat stín? Můžeme v něm nacházet tmu? Bude v jeho záři vidět naše světélko? Máme svou cenu a práva i když jsme sirka vedle obloukové lampy? Smíme soudit život génia, když tak září? Coppola snad říká, že smíme. Taky myslím... Škoda jen, že ke konci nám možná až příliš vysvětluje tu svou "světelnou" metaforu. KONEC SPOILERŮ. Coppola zase na moment utekl nejmainstreamovějšímu Hollywoodu. Zatím se mu to podařilo snad vždy. V Argentině, Vietnamu či Rumunsku je mu asi lépe. Oprostí se od klasických hollywoodských filmově-hudebních klišé prostě tím, že se poddá hispánským rytmům. Odhodí profláklé stars a šáhne po svěže jiných tvářích. Možná se mýlím, ale chvílemi se snad baví i tím, že některé aspekty tohoto filmu připomínají telenovelu (SPOILER - "Nejsem tvůj bratr, jsem tvůj otec" KONEC SPOILERU). Umisťuje zábavné glosy stran umělecké tvorby (kritika přijetí díla...)... Ještě ten Coppola nepatří do starého železa, jak jsem si myslel po Youth without youth. Slabé ****. (24.05.2010)

Dílo člověka, který ví, že dívat se do světla přímo může být smrtící. V kombinaci divadelnosti, archaičnosti, aluzí, freudiánských schémat a stylizace nachází Coppola kýžené narativní bezpečí, bezčasí, dokonalou kontrolu nad tím, co vypráví. Zvláštní a velmi bohatá kombinace mnoha inspirací (od černobílých klasik let 40., 50. až po almodovarovskou expresi) tak vyhlíží monumentálně a petrifikovaně, jako ony patagonské ledovce. Emoce se tu hýbou pomalu jako ledový masiv, studí, nezasáhnou, film se bezpečně kuklí do promyšlených drah a schematizovaných obrazů rodinného rozkladu i tvůrčích muk. Coppola opravdu natočil svůj testament - tady už není prostor na drásavost a experiment, jen na pohyb v bezpečně ohraničeném prostoru mistrovsky nasvícené a nasnímané scény, která je z velké části coppolovským soukromým divadlem. Tetro jen těžko zasáhne, ale rozhodně patří k pozoruhodným počinům pro pár vyvolených. (12.05.2011)

Kdyby to bylo natočeno barevně, podepsal by se pod to Almodóvar, Tetrovu družku by hrála Penélope a film by pak možná tak nenudil. Jenže tohle je od starého mazáka Coppoly a tak vidíme akorát klon mladého DiCapria v slušně natočeném černobílém dramatu o vyrovnávání se s minulostí a vytahování kostlivců ze skříně. Vincent Gallo je tady opět vynikající. Závěr se tvůrcům příliš nezdařil a ''překvapivou'' pointou tak zastínil kvality předchozího děje. (28.04.2011)