Reklama

Reklama

Tetro

Trailer 1

VOD (1)

Bennie (Alden Ehrenreich) se vydává do Buenos Aires, aby našel svého zmizelého bratra. Jeho bratr býval slibným spisovatelem, nyní je pouhým stínem svého bývalého já. Jednoho dne Bennie objeví bratrovu téměř dokončenou hru, která může být vodítkem k pochopení jejich společné minulosti a vyřešení vzájemného vztahu. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

Videá (2)

Trailer 1

Recenzie (59)

emma53 

všetky recenzie používateľa

Trýznivá a bolestná je někdy minulost, ale Bennie to nevzdává a chce o své rodině vědět co nejvíc, protože o ní téměř vůbec nic neví. Po delší době přijíždí za svým bratrem Tetrem, který na to má oproti Benniemu opačný pohled a nechce mít se svou rodinou, potažmo minulostí vůbec nic společného. Rozhodně nebude tenhle snímek každému sedět, protože je svým způsobem zpracování originální, ale já byla nadmíru spokojená. Současnost je v černobílém provedení a minulost je barevná, to už je samo o sobě zajímavé a navíc některé vzpomínky byly formou různých obrazů, dokonce i baletu, kde byla jedna baletní scéna u moře v té finální části opravdu nádherná. Coppolu až tak moc nakoukaného nemám, ale začíná se mně dostávat pod kůži, například představení Fausta, to by dokázal vymyslet málokdo:-) Nevím co od toho kdo čekal, ale já byla s Tetrem (tím myslím i Vincenta) moc spokojená. ()

Subjektiv 

všetky recenzie používateľa

Světlo, stín, tma. První záběr: můra znovu a znovu dopadá na žárovku, bolestně se pálí, ale nemůže ovládnout evoluční program užitečný tam, kde září jen světlo měsíce - to světlo ji k sobě prostě táhne. Černobílý obraz, ulice, na níž světlo předměty maluje stíny, něco osvětlí a jiné skryje... Subjektiv si poznamenává: "Výrazné osvětlení." Záměrně zjevné, jak se ukáže později. Světlo reálné si hraje v příběhu se světlem přeneseným. V místnosti, v níž se Tetro nachází na začátku filmu je černočerná tma... NÁSLEDUJÍ SPOILERY. Mezi světlem a stínem se musíme tázat, co může být dovoleno člověku, géniu, umělci, který vrhá světlo. Můžeme na něm hledat stín? Můžeme v něm nacházet tmu? Bude v jeho záři vidět naše světélko? Máme svou cenu a práva i když jsme sirka vedle obloukové lampy? Smíme soudit život génia, když tak září? Coppola snad říká, že smíme. Taky myslím... Škoda jen, že ke konci nám možná až příliš vysvětluje tu svou "světelnou" metaforu. KONEC SPOILERŮ. Coppola zase na moment utekl nejmainstreamovějšímu Hollywoodu. Zatím se mu to podařilo snad vždy. V Argentině, Vietnamu či Rumunsku je mu asi lépe. Oprostí se od klasických hollywoodských filmově-hudebních klišé prostě tím, že se poddá hispánským rytmům. Odhodí profláklé stars a šáhne po svěže jiných tvářích. Možná se mýlím, ale chvílemi se snad baví i tím, že některé aspekty tohoto filmu připomínají telenovelu (SPOILER - "Nejsem tvůj bratr, jsem tvůj otec" KONEC SPOILERU). Umisťuje zábavné glosy stran umělecké tvorby (kritika přijetí díla...)... Ještě ten Coppola nepatří do starého železa, jak jsem si myslel po Youth without youth. Slabé ****. ()

Reklama

Sobis87 

všetky recenzie používateľa

S Tetrem Francis Ford Coppola dále rozvíjí nový směr ve své tvorbě nastolený rozporuplně přijatým (avšak fascinujícím) snímkem Youth Without Youth, stále více se odpoutává od mainstreamu a navzdory vysokému věku ke svým autorským počinům přistupuje jakožto mladý nadšenec toužící po stylistických a formálních experimentech a vyzývavém ohýbání představ o adekvátním filmovém tvaru. Tento „filmový spratek“ mladé generace filmařů 70. let může být díky oběma výše jmenovaným filmům konečně považován za opravdového auteura, jehož odhodlání sejít ze zažité cesty a vzdát se osvědčených postupů s rizikem odmítavého přístupu běžného diváka mi připomíná práci filmařů francouzské nové vlny 60. let v čele s Jeanem-Lucem Godardem. On má Tetro celkově velmi blízko k francouzské nové vlně, a to nejen z hlediska nepřátelství vůči konvencím. Sama titulní postava je velmi vzdálená představám klasického konzervativce, charaktery a vztahy jsou centrem vyprávění a místo trojaktového rozvržení je příběh spíše episodický – místo kauzality očekávejte nahodilost v duchu italského neorealismu. _____ Pokud chcete porušovat pravidla a bořit konvence, musíte je nejdříve dobře znát a jestliže filmaři jako Godard, Truffaut, Rohmer nebo Rivette pěstovali své intelektuálské kvality v oblasti filmu jakožto filmoví kritici a teoretici (časopis Cahiers du cinéma), Coppola byl vržen přímo do víru formujícího se nového Hollywoodu, kde tvořil žánrové snímky a osvojoval si filmový klasicismus. Nyní ve věku jednasedmdesáti let se Coppola úplně neříká klasického stylu, ale jako tvůrce-veterán ho transformuje, deformuje a různě ohýbá. Z jeho práce lze poznat, jak si je jist filmovým médiem a o to více pak může zajít do krajnosti ve svém experimentování, aniž by se výsledné dílo roztříštilo ve změť nesourodých výjevů. Z formálního hlediska lze u Tetra zpozorovat některé prvky totožné s Coppolovými Dravými rybami (taktéž autorská záležitost) – především pak důraz na fotogenii jednotlivých záběrů snímaných na černobílý materiál, přičemž zde Coppola s kameramanem Mihailem Malaimarem inklinují k představě o fotografii do let 80. – fotogenie je chápána jakožto umění mizanscény, pečlivého komponování a přesného svícení, které mé blíže k realismu než ke stylotvornému užití. Jestliže se ve dravých rybách objevovaly některé předměty v barevné podobě (zlaté rybky v akváriu), Tetro obsahuje scény, které jsou kompletně barevné a dokonce mají i jiný formát – 4:3 – jedná se o scény z minulosti (divák je z klasických filmů zvyklý na obrácený postup – přítomnost je snímána barevně, flashbacky pak černobíle). Tetro, ač nevšední, je vizuálně nádherný – stejně jako zmíněný film Youth Without Youth – a doufám, že bude Coppola s Malaimarem i nadále spolupracovat. ____ Tetro osciluje mezi groteskou a vážným dramatem, svět tohoto filmu obývají groteskní figurky i tragické postavy s problémy jak z antického dramatu a při této bipolárnosti jsem si okamžitě vzpomněl na neorealistickou klasicku Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město. Doufám, že nízký divácký zájem (a nepochopení) u Tetra i Youth Without Youth Coppolu neodradí v dalším rozvíjení dosavadní tvorby, byla by to velká škoda, protože to jsou díla nadmíru zajímavá. () (menej) (viac)

Marigold 

všetky recenzie používateľa

Dílo člověka, který ví, že dívat se do světla přímo může být smrtící. V kombinaci divadelnosti, archaičnosti, aluzí, freudiánských schémat a stylizace nachází Coppola kýžené narativní bezpečí, bezčasí, dokonalou kontrolu nad tím, co vypráví. Zvláštní a velmi bohatá kombinace mnoha inspirací (od černobílých klasik let 40., 50. až po almodovarovskou expresi) tak vyhlíží monumentálně a petrifikovaně, jako ony patagonské ledovce. Emoce se tu hýbou pomalu jako ledový masiv, studí, nezasáhnou, film se bezpečně kuklí do promyšlených drah a schematizovaných obrazů rodinného rozkladu i tvůrčích muk. Coppola opravdu natočil svůj testament - tady už není prostor na drásavost a experiment, jen na pohyb v bezpečně ohraničeném prostoru mistrovsky nasvícené a nasnímané scény, která je z velké části coppolovským soukromým divadlem. Tetro jen těžko zasáhne, ale rozhodně patří k pozoruhodným počinům pro pár vyvolených. ()

Kaluž 

všetky recenzie používateľa

Kdyby to bylo natočeno barevně, podepsal by se pod to Almodóvar, Tetrovu družku by hrála Penélope a film by pak možná tak nenudil. Jenže tohle je od starého mazáka Coppoly a tak vidíme akorát klon mladého DiCapria v slušně natočeném černobílém dramatu o vyrovnávání se s minulostí a vytahování kostlivců ze skříně. Vincent Gallo je tady opět vynikající. Závěr se tvůrcům příliš nezdařil a ''překvapivou'' pointou tak zastínil kvality předchozího děje. ()

Galéria (81)

Zaujímavosti (10)

  • Francis Ford Coppola v rozhovoru pro časopis Empire uved, že Tetro považuje za nekrásnější film, jaký kdy natočil, a také za velmi osobní projekt. (ČSFD)
  • Coppola se rozhodl natočit film stejným způsobem jako Rumble Fish (1983) (tedy černobíle s občasnými záblesky barvy), protože oba filmy jsou dramaty o lidských vztazích, zejména o bratrství. (ČSFD)
  • K docílení specifického vizuálního stylu se Francis Ford Coppola a kameraman Mihai Malaimare ml. nechali inspirovat filmy jako Noc (1961), Baby Doll (1956) a V přístavu (1954), která Coppola obdivoval během studií. (ČSFD)

Reklama

Reklama