7 zabitých

První filmová role Stanislavy Bartošové, která hraje dívku ráda prožívající různá rozptýlení a dobrodružství a lidi dělí na kamarády a mrchy. Pracuje jako zdravotní sestřička v motolské nemocnici a každý večer po dobu jednoho týdne zažívá absurdní situace a flirtuje s muži, které náhodou potkává. Top je situace, kdy si Jenka přivede do bytu staršího pána a zavede ho do ložnice ke spícím rodičům a představí jim ho jako pána, který ji chtěl doprovodit až domů, aby se jí nic špatného nestalo. Josef Bláha v roli toho muže byl geniální a když jejím rodičům v tom šoku říkal, že je z Brna a že mu to ujelo, to jsem šel do kolen :D. A tak to jde den za dnem až do sobotní noci, kdy se jí její až naivní chování málem nevyplatí....Nová vlna z tohoto snímku šplíchá na metry a originální mluva Jenky je tak zvláštní a krásně se poslouchá. Je více než divné, že si režiséři nepovšimli talentu a půvabu Stanislavy Bartošové a tento film se tak stal jedinou její hlavní rolí. A to je velká škoda! Stejně tak jako skutečnost, že režisér Pavel Kohout už potom nic nenatočil, čímž se samozřejmě zasloužili komunisté, kteří mu jakožto hlavnímu představiteli Pražského jara v roce 69 zarazili veškerou literární a uměleckou činnost a byl vyloučen i ze Svazu spisovatelů. Dalšího nenapodobitelného tvůrce odrovnali a když v 77. zakládal Chartu, tak mu potom znemožnili návrat do republiky a Pavel Kohout musel zůstat v Rakousku, kde s Pavlem Landovským a Vlastou Chramostovou natočil kultovní bytové divadelní představení Play Macbeth. (08.05.2019)

Tento Kohoutův film je dobré vidět, aby si jeden zase uvědomil, jak byli Forman a Papoušek vynikající. Je to podobné jako když čtete Vaňkova nastavovaného Švejka po Haškově originálu. Pak si lze uvědomit, že ta lehkost s jakou se četl Haškův text, lehkost tak velká, že ji jeden nevnímal, je projev génia, neboť Vaňkův text vedle toho Haškova drhne. Tak i u Formana a Papouška jsou dialogy a situace tak přirozené (často i díky účasti neherců), že vypadají až dokumentárně. A lidské slabosti jako citová otupělost, krutost, chamtivost a cynizmus se objeví jaksi „samovolně a mimochodem“, leč u Kohouta tvoří projevy těchto vad často efektní načasovaný gag – viz třeba to úvodní nezávazné a trochu okázale cynické kecání sester o randěním, které je ukončeno větou: „Jo, Evi, prosím tě, ten mrňavej dědeček z patnáctky asi dnes umře, tak mu tam dej plentu, jo?.“ - Takové efektní BUM nakonec. Kohout jde více po efektu (už ten název filmu) než k jádru věci. A předhodnotitel Exkvizitor má pravdu v tom, že to opravdu připomíná Milana Kunderu. (30.10.2013)

----- "Já jsem jen proti mrchám všech vyznání a ras." ----- Něco málo o mládí, v němž se potkává a trochu chaoticky mísí naivita s vypočítavostí, bezelstnost s prohnaností, nejistota se suverenitou i cudnost s vyzývavostí. O mládí, které je omámené dospělostí, a tak se mu obzory zdají být daleké ... a možnosti téměř neomezené. Tudíž provokuje - v dobré víře, že mu patří svět a budoucnost ... a že to všechno ustojí. Víte ... celkový dojem se pokazí až v závěru. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nejde o tu ZKUŠENOST ... je O NI. Protože PŘEDTÍM je vždycky pohotová a duchapřítomná - v konverzaci i ve svých rozhodnutích. Dokáže odhadnout situaci a flexibilně reagovat - možná i proto jí věci tak nějak vychází ... a prochází. A najednou - z ničeho nic - se chová jako prostoduchá husa ... a vede hloupé řeči, které nutně musí její i tak chabé vyhlídky ještě zhoršovat. Jakoby naprosto netušila, oč běží ... ve chvíli, kdy to tušit dávno MÁ - a kdy by jí možná pomohla falešná identita, kterou použila předtím v kasárnách. Jistě, lidé ve stresu reagují mnohdy naprosto nelogicky a zmateně, ale ona zpočátku nemá strach - spíš si zahrává ... stejně jako předtím, ovšem tentokrát s ohněm, který nemá - a který ani nemůže mít pod kontrolou. Nepasuje mi to k ní, ale budiž ... umírněné 3* (25.10.2021)

Já chci žít nonstop, ochutnávat život, poznávat nové lidi, nové zážitky, sosat všechny chutě světa, tak trochu provokovat a hrát si,hlavně se nenudit a nebýt doma (vždyť jsem tak mladá). Pozor- já si nezadám , jsem totiž zadaná. Ono to projde v pohodě (všichni jsou prima). Jindy je to o vous - raději se zdejchnu (pořád jsou lidi prima). Bacha děvče na mrchy ! (25.08.2020)

Stanislava Bartošová v době, kdy ji ani ve snu nenapadlo, že jednou bude uvádět pofidérní, bulvární televizní noviny, zde v roli promiskuitní frajerky, která láme srdce na počkání, přitahuje podivná individua (Radka Brzobohatého samozřejmě nemyslím) a má z těch všech zoufalců prdel. Kdo s čím zachází, s tím taky schází, jak by řekla moje babička a tady je tohle rčení naplněno beze zbytku. No, teď k věci. Vůbec to není zlé. Scénář v pohodě, dialogy mají hlavu a patu, humor tu taky občas vytryskne a i ta Bartošová hraje celkem přirozeně. (11.01.2017)