The Poughkeepsie Tapes

Realistické a depresivní, to se mi líbí. Ačkoli jsem se obával, že se nebudu moc dobře bavit u hororu točeného ryze dokumentárním stylem, bavil jsem se přiměřeně dobře a v pár okamžicích mi běhal i mráz po zádech. Když si člověk představí, kolik takových maniaků může chodit po zemi a nikdo o nich neví. Zaručeně to není ztráta času, pro fandy hororů zajímavý kousek. V každém případě začíná být subžánr found footage docela okoukaný. Lidé už by pomalu mohli přijít s nějakými inovacemi, další takový film už bych asi tak vřele nepřijal. (07.10.2011)

Snímek má dobrou atmosféru ve smyslu vyvolání deprese. Předpokládám, že o to primárně šlo a to se také povedlo. Ale je to prostě ukázka toho, že dobrý nápad může být omezený tím, že se tvůrci bojí jej dotáhnout do konce. Ano, jsou zde nepříjemné scény, ale tohle prostě mohlo být horší. Závěr je zajímavý a ukazuje sílu/slabost lidské psychiky, což se povedlo zachytit velmi dobře a nepříjemně. (03.07.2015)

Poměrně zajímavě pojatý serial killer film. Nejedná se o klasický, sehraný příběh fiktivního či skutečného vraha (ač částečně se ze skutečnosti čerpalo), nýbrž o snímek složený z interview s lidmi zúčastněnými v letitém vyšetřovacím procesu a hlavně, útržků z bezpočtu videopásek nalezených u samotného vraha doma. To vše koncipováno do jakoby skutečného dokumentu o opravdovém případu. Sám vrah, 'duševně chorý Ed', začíná únosem a znásilněním malé osmileté holčičky a pak už jen vychytrale zabíjí, zabíjí, zabíjí na mnoho různých způsobů, mnoho různých místech, tak aby své dopadení co nejvíce zkomplikoval. Takže toto samotné dokumentární pojetí beru za plus. Škoda, že zhruba dvěma třetinám filmu chybí spád - dojde na kvalitní momenty, ale i chvíle nudy. Třetina poslední konečně nabere na obrátkách (zvlášť vygumování a pobláznění oběti k obrazu svému), ale ani ona nezabránila tomu, že to pro mě nakonec jako celek vyšlo malinko bezpohlavně. Jako diváka 'snuff' série AUGUST UNDERGROUND a unikátního MURDER-SET-PIECES to na mě až tak nezapůsobilo, totiž jak amatérských kamer, tak různých brutalit a prasáren (pravda, které tady prim nehrají) spojených s vraždící lidskou zrůdou, tak samotných profilů těchto lidí už jsem si užil dost. POUGHKEEPSIE TAPES mě tedy nezaujalo tolik, kolik si myslím, že nebýt toho všeho zaujmout mohlo. Ale přeci jen se mi líbilo a jen tak mi z mozku nevyšumí. A jestliže si z toho máme neco odnést, jedná se podle mě o uvědomění si 1) jak ošemetný může být lov na sériového vraha, 2) jak lehké může být pro určité lidi zabíjet, 3) kolik takových lidí zůstane nedopadeno. (P.S. pozor, malý bonus po závěrečných titulcích) (08.07.2009)

Poměrně sympatický snímek, ale mám dvě velké výtky: 1) Na to, jak se divákovi odzačátku doslova tvrdí, co uvidí za nechutnosti a zvířectva, se nakonec na páskách objeví násilností a dokonce i psychického teroru žalostně málo. To fyzické násilí je dokonce snad v polovině záběrů mimo kameru - což může být fajn, ale ne v tomhle druhu hororu. 2) Několik herců (asi každý čtvrtý) v dokumentární části jsou silně nepřesvědčiví. Největší WTF byl asi přehrávající úchylný patolog, kolega detektiv se taky trochu zapomněl v jiný kriminálce a poslední rozhovor (nebudu spoilerovat, ale má to být jakoby vrchol filmu) je taky zcela nedůvěryhodný. ... Ale jinak relativně zajímavý film, slabší povahy může dost rozhodit a ten koncept filmu (moderně natočený dokument x amatérské video) je taky pěkně vymyšlený... i když bohužel nefunguje tak dobře, jak by měl, a ke konci i příběhově trochu hapruje. (6/10) (01.12.2010)

No rozhodně mají pásky potenciál. Čemu ale nerozumím, co chtěl autor říci těmi nekvalitními rozmazanými záběry? Že geniální vrah, který dokáže motat hlavu desítkám policistů, nedokáže natočit jednoduché video? Nebo že vrah ulítává na rozmazaných, zvlněných, zelených záznamech svých vražd? Dokumentární kamera hraje v posledních pěti letech ve filmech velkou roli, ale má spoustu odpůrců. Nevidím důvod proč tyto odpůrce ještě zbytečně provokovat nekvalitou už tak dost nepřehledných záběrů. 55% (20.12.2010)