V zajatí osudu

Hodně zvláštní film. Nějak jsem nepochytil celkové sdělení. Tedy pokud tam nějaké vůbec bylo. Plno emotivních momentů a zároveň několik logických děr a míst, které jsou zcela zbytečná. Všichni hlavní představitelé předvádějí opravdu kvalitní výkony a i na režisérovi Jieho Leem je vidět, že má bezesporu talent, avšak na mne celý snímek zapůsobil tak nějak polovičatě. V mých očích mu chybí celistvost. (29.12.2010)

Mohl bych napsat dlouhý kritický komentář, ale v podstatě by stačilo do puntíku okopírovat komentář mého oblíbeného uživatele Sobis87. Mám z tohohle projektu tentýž pocit zmaru. V případě tohohle mišmaše nehrají ani tak herci, jako spíš režisér a scénárista, kteří se pokoušejí vytvořit novou Magnolii, ale protože nemají dostatečné zkušenosti a nejspíš ani schopnosti, zůstává u pózy a intelektuálského kýče. Tohle si na hlubokou společenskou výpověď jenom hraje a tam, kde se snaží vyhrocovat situace a lidské emoce, je to krajně nedůvěryhodné, sentimentální nebo patetické. To, co funguje, je herecké obsazení, nevím, jak to Jjieho Lee dokázal bez konexí a zkušeností, ale povedlo se mu shromáždit partu buď kvalitních (Garcia, Whitaker) nebo aspoň populárních (Gellar) herců, kteří se snaží a dokážou místy vytvořit dojem, že opravdu o něco jde. Jinak Lee před Tím, co dýchám, nenatočil nic, co by stálo za zmínku a i když od té doby uplynuly už čtyři roky, opět netočí, což mi přijde příznačné. Celkový dojem: 35 %. (18.09.2011)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Špatné to nebylo a obecně tenhle typ filmů - povídková skládačka - miluju. Ale měla jsem z toho trochu pocit, jakoby si hrstka slavných herců zatoužila zahrát v něčem duchaplném, jenže z toho po slibném rozjezdu nakonec zase vzešel jen další holly. Sarah Michelle Geller mám už jednou provždy zafixovanou jako mrchu a roli zneužívané oběti jí nějak nevěřím. Forest Whitaker oproti tomu byl úžasný. (20.02.2012)

Filmů o příbězích lidí, jejichž životy jsou nějakým způsobem propojeny, je mnoho a proto je docela těžké, přijít s něčím novým a neotřelým. A v tomto případě se to opět podařilo. Zde totiž dochází k návaznosti událostí těchto osob a vyústěním příběhu každého z nich je začátek příběhu nového. Dobré výkony předvedli herci, kteří tímto stoupli v mém osobním hodnocení o příčku výše. Perfektní práce s kamerou a hudební složka jen umocňují některé silné momenty, které člověka nutí přemýšlet o tom...co dýchám...75% (09.08.2008)