Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Réžia:
Denis DercourtScenár:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrajú:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (viac)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (41)
Obyčejně podaný příběh s realistickými záběry ze života, nijak neokořeněné. Mohlo by to být kladem tohoto filmu, ale já přeci jen jsem trochu toho koření postrádala. Ovšem tematika velice zajímavá. Žena, co vám zkazí možnou kariéru klavíristky pouhým vyrušením u zkoušky a mstí se naprosto takticky s neuvěřitelným klidem, až by jí to člověk nevěřil. ()
Velmi komorní drama natočené s velkou profesionalitou. Dercourtův dvorní skladatel si dal velmi záležet a téměř se přiblížil Cosmovi. Dercourtovi neodpustím ani drobné zaváhání, zdá se mi totiž, že v něm roste následovník Lelouche s citem pro lásku, drama i hudbu. Proto poněkud povytahuji obočí nad nelogičností a především nepravděpodobností scénáře. Ale záhy jej stahuji zpět a rochním si v kvalitě atmosféry. A kochám se tím, že tohle není primitivní americký brak, v němž musí být vše explicitně dáno pro pochopení i blbými. Tady se hodně mlčí a dívá. Od dob Facky jsem si nemyslela, že ještě někdy uvidím takovou hru pohledů, jakou v ní předvedla Anička Girardot s Lino Venturou. A ejhle, je to tu. ()
Stačilo len krátke stretnutie Melánie s Ariane, ktoré v tej jej malej blonďavej hlavičke zasialo zrnko pomsty. Mala to výborne premyslené, ale mala aj poriadne šťastie, že všetko pekne klapalo a zapadlo do jej plánu. Páčilo sa mi to jednoduché, čisté spracovanie. Herecky tiež dobré a o muzike nemá cenu rozprávať ... klasika. ()
Obracečka není typicky ženským filmem,ale pokud odmítáte proniknout víc pod povrch, nebude to zřejmě pro vás to pravé ořechové. Rozehraná partie nutí zamyslet se nad dalším tahem protihráčů. Pomsta může být velice promyšlená a rafinovaná. Většinou není vůbec sladká a nepřináší úlevu. Jen prodlužuje křivdu. Denis Dercourt nabídnul příběh, na který nezapomenete. Je mi líto, že jeho filmy nejsou dostupnější. ()
Tichá, klidná, milá, chladnokrevná. V tichém, klidném, milém a chladnokrevném filmu. Uklidňující klavírní hudba, barevně nevýrazná prostředí, mnoho slov, která nic neříkají, mnoho obrazů, ze kterých mnoho nevyčtete. Obracečka not je jako artový (female) revenge movie mimořádně uklidňující podívanou. Na slabých 90 minut obsahuje málo, maličko děje, ale jeho atmosféru vyvolává očekávání šokujícího tajemství. Konec je ovšem stejně nenápadně plíživý jako zbytek filmu, což je fajn. Líbila se mi Déborah François v hlavní roli šedé myšky, která navenek jenom obrací noty, ve skutečnosti mění životy. Někdy je podobná obracečka not, těch osudových, potřeba. 65% ()
Reklama