Útek do divočiny

Alternativní způsob života. Chápu, že když tenhle film uvidí úspěšný manažer nadnárodní firmy, může mu Supertramp připadat jako nepřizpůsobivý rebelující fracek. A pro někoho to může být po skončení filmu jeho idol, který by rád napodobil. A nebo střední cesta, kterou jsem praktikoval já - dvě a půl hodiny žít jiný život, absolutní svobody. A pak jít nestydatě na Zingera do KFC a na pivko s kámošema. A to je na tom to nejlepší. Na dvě hodiny mě Útěk do divočiny přepnul na jiným mód (s drobnými výpadky - občas otravný voiceover např.) a pak jsem se bezstarostně vrátil zpátky. A to je důkaz že to bylo dobré. Dvouapůlhodinový únik. Hlavně to nebrat jako agitku nebo se snažit vůči tomu filmu nějak radikálně vymezit, i když to k tomu hodně svádí. (25.04.2008)

[imdb: 8.2/10] | me: To čo vo mne po filme ostalo je niečo medzi neustálym premýšľaním a beznádejou, resp. smútkom. Film núti zamyslieť sa nad okolnosťami života, ... aj keď nie každý sa musí hneď vydať na nekonečnú púť do divočiny,.. je tu hlboká myšlienka úniku,... s ním spojenej slobody, ale aj samoty a strachu. Iste pasáže sú však zbytžočné, umelo predlžujú dej a nudia ... avšak tých nie je až tak veľa. Na druhej strane, podstatné množstvo scén, miest a rozhovorov je neuveriteľne krásnych. Celkovo ide o dobrodružnu výpravu spojenu so spoznávaním samého seba, iných osudov, typov, prostredí .... často krát doplnené veľmi vhodným výberom hudby ... čo k záveru ešte naberá na intenzite. Takže aj keď sa sem tam vyskytnú hluché miesta,... ku koncu som na ne úplne zabudol, pretože záver ma úplne zobral. Škoda, že miestami som mal ten pocit prázdnoty scén ... inak by to bol vynikajúci kúsok. Dávam 85 %. (08.04.2009)

,,Protože když budu o samotě, budu se mít lépe, než jsem se měl před tím“….. Estetický poutník, jehož domovem je cesta, komplikovaná osobnost milující Tolstoje, Londona a Thoreau, pracovitej malej fracek, toužící se osvobodit od světa abstrakcí, rodičů, materiálna, nátlaku. Jeho slova jsou plná poetiky a pravdy a za doprovodu ,,trempem“ vonící hudby mohou být nakažlivá. Poháněn rebelstvím a hněvem, žádný zkurvený hodinky či sekera, jen touha být venku. TAM VENKU. V DIVOČINĚ! DEFINITIVNÍ SVOBODA! Vrcholné dobrodružství, boj, jenž má za cíl usmrtit nepravou bytost uvnitř. A vítězně uzavřít duševní proměnu. Blíž k přírodě, BLÍŽ K SMRTI! Zajímavej film, nabitej štěstím, radostí ze života. Nebo je to jen pohrdání civilizací, co mě uspokojuje? Co je svoboda? Co chceme od života? Co je to být šťastný?….. Jestli hledáte ,,PŘÍBĚH“, tak tady jste ,,doma“. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Letošní zimu se chystám přežít na listí a lesních plodech. 2.) Nechápu rozdíl mezi civilizací a divočinou. 3.) Je mi dobře mezi ,,hipíky“. 4.) Potřebuju zhubnout. 5.) Jsem fascinován smrtí hladem. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.11.2010)

Když vlastní svoboda spoutá ducha druhého, není to jen svoboda, ale i sobectví. A se sobectvím nikdy nekráčí odpuštění.. Je mi líto, ale tady s hodnocením poteču do kopce. Pennův vysněný projekt je po technické stránce bezesporu kvalitní (hudba, kamera, střih), ale i přes svou silnou myšlenku „o bohu v zážitcích“ mě docela minul. Kdyby byl Supertramp fiktivní postava, nad ledasčím by se dalo přimhouřit oko, ale takhle mi to přijde jako zromantizovaný podvod na diváka, který nejvíc vybublá na povrch, když si porovnáte skutečný a filmový poslední vzkaz tuláka McCandlesse. Parafrázování otupilo opravdovost, v manifestu svobody a odvahy se zrcadlí hloupost a přání smrti.. Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz.Everest Islanďana Kormákura).. (02.02.2018)

Pre moju cestovatelsku dusu je to pohladenie, ktoreho teplo ma bude dlho obklopovat (bez ohladu na to, ze Chrisov radikalizmus nie je moje gusto, resp. extremnost v urcitych crtach jeho nazorov i chovania nenachadza suznenie v mojom vnutri). Penn vyborne radi protichodne nahlady na zivot(ny styl), ktore ostria hrany smerom k divakovi v konfrontacii jeho vlastneho sliapania cesticky zivotom. A hoci tato road movie s povinne vybornym OST mi hlavne v sekvencii navratu do velkomesta v zvolenej stylistickej forme prisla ako kratky ukrok stranou (ak sa mal dostavit zcudzujuci efekt, tak neprisiel) , naplno to vynahrazduje nielen krasnymi sceneriami, ale hlavne sekvenciou medzigeneracneho odovzdavania zivotnych mudier. Penn sa vyhral so zauzivanou konvenciou plynutia ucenia v smere od staresinu k mladikovi a zaroven to vyvrcholenie prinasa omamny smiech, Dan Millmanom trefne pomenovany ako "smiech bez dovodu". (13.02.2008)