Nunui yeowang

Typicky korejské, zamilované, smutné, tmavé, uplakané, emoční × chvílemi otravné. Začátek zajímavý, prostředek nuda, otrava a chuť nedokoukat seriál, poslední 4 díly konečně zaujmuly, prostě by se tento seriál dal shrnout do pár dílů a bylo by to fajn. Ale i tak. Dokoukáte, pustíte si soundtrack a pořád o tom seriálu přemýšlíte. Natočen kamerou stylu mexické telenovely což občas přípomínal. Ale poslední díly se mi opravdu hrozně moc líbily. Tu jejich lásku by jim mohl závidět kde kdo. Bohužel bylo jasné jak to skončí, a i tak to byla krásná romantika. Rozhodně nejkladnější postavou byl profesor matematiky a ty tři borci z boxerské haly. Seung-Ri mi přišla osobně mnohem zajímavější než zmatená Bo-Ra. Rozhodně slečna Bo-Ra měla hodně zajímavé hadříky. "..Sněhová královna žijící v Laponsku.." (02.12.2009)

Co k tomu mám říci? Tohle se prostě musí vidět. Jakmile jsem začal sledovat tuto sérii, stala se z toho závislost, nezajímalo mě nic jiného a naprosto mě to pohltilo. Příběh vás prostě vtáhne, výborné herecké výkony, kterým se nedá nic vytknout. Skvěle obsazená hlavní dvojice, která je magnetem seriálu. Vyníkající Bin Hyeon a hlavně excelentní Yu-Ri Seong. Určitě nejenom já jsem pocítil emoční devastující nálet, který mě zanechal totálně vyždímaného. Tuto sérii asi hned tak něco nepřekoná. (15.03.2009)

Hlavní hrdina je velkej sympaťák, naproti tomu hlavní hrdinka – ve všech podobách, ve kterých se zde mihne – naprosto nesnesitelná. Po shlédnutí čtyř dílů si dám chvíli pauzu, už na to nemám nervy. Nicméně mě cosi nutí zjistit, jak to dopadne. Některé záběry mi připadaly hrozně legrační – například x-násobná sekvence obrazů pojednávající o vznikajícím a utužujícím se přátelství chlapeckých hrdinů, jinak řečeno: jak se z nepřátelství zrodilo přátelství. Nebo metoda zobrazujících se vzpomínek formou obrazů, doprovázená slovy vzpomínané osoby a detailním záběrem tváře přemýšlejícího. Ale..., nechci jenom pomlouvat, svoje kouzlo to opravdu má, některé dialogy jsou fajn a u tý otřesný holky předpokládám, že se asi změní a že je to jenom póza. Dala bych přednost, kdyby to nebylo tak "nervydrásající", ale toto k asijským filmům patří. P.S. Po shládnutí dalších pěti dílů zjišťuji, že přestože mě to štve, film si mě "nějak podmanil" a ztrácím averzi k hlavní hrdince. Sympatie k hlavnímu hrdinovi mají stále vzrůstající tendenci. Bude následovat i P.P.S. - po shlédnutí celé série. Zvedám hodnocení. (02.06.2010)

Co jsem si to zase pustila?! Já, která se celý život smutným příběhům vyhýbala. Tohle je Nae meori sogui jiugae mezi seriály. Snad poprvé v životě jsem se bála posledního dílu a celou dobu jsem čekala na zázrak. Je to přece pohádka, ne? :^O Nějak nevím, co bych měla psát dál. Prostě jsem na šrot a ani k tomu nepotřebuju flašku něčeho ostřejšího. Jak Hyeon Bin tak i Seong Yu-ri byli úžasní, takže jsem jim věřila každé slovo a gesto. A nechtěla věřit, že vlastně "jenom" hrají. Děj nedrhnul snad ani na vteřinu. K tomu nádherný soundtrack... No nic, já fakt nemám slov, protože jak mě při sledování bolelo u srdce, to se popsat nedá. Jdu něco vyhodit z topky a zapsat se do fanklubu seriálu... (24.07.2012)

Pro mě ten nejkrásnější seriál, jaký jsem kdy viděla. Nebudu zastírat, že to bude možná i díky tomu, že je to zároveň můj první asijský hraný seriál, bylo pro mě tedy něco naprosto nového vidět tak vyšperkovaných a emotivních šestnáct hodin a tehdy jsem si myslela, že je nedokáže nic předčít. Jsem si jista, že doba strávená s tímto seriálem byla kvalitnější, než kdybych zhlédla několik filmů. Překvapivá odhalení a částečně snobské prostředí možná vzdáleně připomenou latinskoamerické telenovely, skutečně ale jen vzdáleně. Opět se ukazuje obdivuhodná schopnost Korejců dokonale skloubit romantiku, smutek a vtip, díky čemuž člověk prožije rozličné emoce a ani na okamžik to nezavání trapností nebo křečovitostí. Čisté city, milý vtip, a přesto v nitru je ten nejhlubší smutek. (06.05.2009)