Zahrada

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)

Pojarovský majstrštyk, který zasáhne člověka zvláštní směsicí nálad a zběsile treskutých nápadů - svou nostalgií, laskavým a přitom chytrým humorem i klukovskou hravostí, uličnictvím, bezbřehou fantazií a bla bla bla..takhle bych mohl květnatě chválit až do rozplyznutí.. Navíc je kouzlo i v tom, že příběhy fungují taky samostatně, ale samozřejmě je nejlepší to vidět jako animák - celovečerák v kuse, co se hned tak neokouká, poněvadž vychytávek je tam spousta:) (20.05.2011)

Vždycky se i strašně líbil první díl. Hlavně proto, že je úplně jiný, než ty ostatní, má jinou atmosféru a i když na něj další tak nějak navazují, respektive z něj vycházejí, vypráví trochu jiný příběh. Neznamená to, že by se mi další díly líbili méně, jsou fajn, ty kluci mě baví, je to skvěle namluvené. (14.07.2013)

Absolutní krása. Reálné dětství je samozřejmě drsnější a číhají v něm daleko horší nebezpečí než je samolibý, ale v podstatě dobrák kocour (myslím třeba autonehody, drogy, psychopaty, sociální separaci, alkoholismus rodičů....apod.), ale stejně mi přišlo, že je to obraz dětství. Každopádně bych tuhle zahradu chtěl někdy najít, o tom že stále existuje vůbec nepochybuju...když tam mohli sloni lítat. (07.11.2007)

Trnkova předloha nemá chybu, ale Pojarovo animované zpracování mi tak úplně nesedlo. Honičky kluků s kocourem a celá zahrada jsou podařené, stejně tak sloni a velryba. Ale první pouze kreslený díl je poněkud didaktický, dalším zas chybí větší spád, víc humoru a pointy, takže vyznívají hrozně doztracena. (24.09.2008)