Chaotická Ana

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu. (11.10.2014)

Naprostý souhlas s Murrro. Přes drobné puklinky v průběhu filmu a rozpačitý závěr jsem byl po dlouhé době nadšen - Julio to umí, Julio je machr. Naprosto strhující rytmus příběhu a postupné propadání se do hrdinčina podvědomí i dějin lidského druhu, bezchybná vizuální složka a snová atmosféra. Medeme, Medeme, zase jsi mě dostal. (28.01.2009)

silný příběh, který z hlavy jentak nevymazí... říkala jsem se, že jsem viděla už hodně, ale co ve mě pan Medem tímto snímken vyvolal, to se slovy popsat nedá.. příběh Any, která nás zavede ve svém hypnotickém stavu do života jiných mladých žen, svých minulých já, které bohužel všechny né zrovna příjemným způsobem zemřeli.. každou hypnouzou se vracela dál a dál.. a mě tím víc a víc vtahovala do svého chaosu.. nakonec mě zavedla do svého nejstaršího já, kde celý tento chaos začal.. a já se Vás ptám: "Myslíte, že Ana bude následovat svůj osud a také tragicky zahyne??" Každopádně je to příběh hodný obdivu, který ve Vás vyvolá otázky.. chtěla bych já vědět, jaké bylo moje minulé já?? herecký výkon Manuela Vellés byl strhující a hudba dotvářející atmosféru nadčasová... za mě po první projekci 79% :) P.S. vidět film ve španělštině je rozhodně větší zážitek než jsem čekala, sice mi některá jejich slova připomínala, jak když si děti brblají na pískovišti, ale to je ta nádhera španělského jazyka :) (09.06.2009)

Nejdříve plusy: Manuela Vellés je krásná. Dokonce i oblečená. Pak nejspíš hudba, kamera. A teď mínusy: naprosto pitomá historka s hysterickým koncem. Bodovat to jen podle závěru odpočítaném nulou, píšu, že je to odpad. Takhle pitomou politickou agitkou by autor zabil i mnohem lepší film. Jako typicky mužského násilníka už mě všechny tyhle filmy o ženských hrdličkách štvou. Musel by mě někdo zhypnotizovat, aby mě donutil se na to dívat znovu. Vlastně ani nevím, jestli moje hodnocení není příliš vysoké (30%). (30.05.2012)