Chaotická Ana

Pesimista ve mně by mohl být nespokojený s tím, že jsem ztratil 2 hodiny času svého života, ale optimista to vyvažuje tvrzením, že se aspoň můžu úspěšně vyhnout dalším dílkům z produkce Julia Medema. Na tomhle snímku mi vadilo totiž úplně všechno. Použitou filmovou řečí počínaje a dějem konče. Kdysi dávno jsem měl možnost cestovat s nadšeným vyznavačem jihoasijských náboženských kultů a ten mně po celou dobu jízdy vlakem líčil, čím vším v minulých životech byl a čím vším hodlá být v těch budoucích. Nezabil jsem ho pouze proto, že mě omezovalo konvenční slušné vychování a tím pádem jakási společenská brzda, které jsem se naštěstí už stačil zbavit, jenže - bohužel - Medem je trochu z ruky a tak to schytá aspoň jeho film. Rozumím tomu, že určitou část intelektuálů podobný mysticko-ezoterický styl a těžké umění, které z řady scén čiší, dokáže přivést do stavu, jaké zažívá feťák, co si po měsíční abstinenci šlehnul pořádnou dávku své oblíbené drogy, ale obsah, který mi Medem naservíroval, bych dokázal snést jenom v případě, že by ho pořádně ironicky shodil. Když chaos, tak ten, co mi předložil Neil Gaiman ve své sérii o Sandmanovi, anebo ještě lépe ten, se kterým jsem se potkal ve druhém Pekelníkovi. Celkový dojem: 15 %. Plně se shodnu s uživatelem Premiere_. Strhující mystika pro ty, koho 'tyhle věci' zajímají. Pro ostatní asi jen hysterická a nedotažená love story. Jenom nechápu, proč, stejně jako řada dalších, dal po takovém komentáři 3*. Nejspíš to pro něj byla ta strhující mystika. (09.04.2012)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

Tahle hloupost se 45 minut tvářila jako nějáké mistrovské dílo, které je hodno mé pozornosti. Opět se ovšem pletlo a vznikla z toho poslední půlhodinu taková s*ačka podobně jako ta kterou měl na xichtě ten američan. Docela byla zajímavá část s hypnotizováním té podivné ženštiny ale to by musel někdo pořádně točit normální filmy. Co jsem si měla jako odnést z takového děsného braku? Hodnotím tedy pouze tu zajímavou část aniž bych se jakkoliv ohlížela na zmatenou, nerozhodnou a hloupou ženskou co se ohání desítkami minulých životů. Jestli je to tak a všichni by se zajímali o své minulé životy aby pochopili svou stávající existenci pak by zjistili, že jejich miláček se kterým zrovna chodí je jejich syn asi z minulého tisíciletí. Nic na tomto filmu skoro nedávalo smysl. (12.10.2012)

Julio Medem je takový podivný pán, který mě nenechává klidnou. Nádherná Ana žije v jeskyni se svým otcem, jenž se ji snaží uchránit před okolním světem, který ztratil kontakt se svou bytostní podstatou. Ale nikdo nemůže Anu uchránit před minulostí, vnitřním neklidem, posláním... před sebou sama. Hypnotický příběh bohyně, jež hledá kontakt se svým chaotickým nitrem a sílu přijmout svůj osud, jakožto i svou vinu. (02.03.2012)

Každého režiséra to potká-senilita v tvorbě. První půlhodina docela jde, Ana je praštěná umělecká holka a zažívá neobvyklá sexuální i intelektuákní setkání. Pokud by to šlo tímto směrem, byl by to další vynikající Medemův nezávislý film. Pan režisér si ovšem na stará kolena řekl, že jeho filmy jsou sice intelektuální ale málo zajímavé. Tak nechal Anu seznámit se s otcem její přítelkyně a s tím samým šukat, pak jako by se neřeklo na plachetnici byla odjeta do Nového Yorku, vždyť je to kousek, řekl by Kolumbus. Pak ji vidíme v Coloradu, to je taky co by šutrem dohodil a pak se vyskytuje v Novém Yorku nebo Washingtonu v otřesném účesu aby se tu následně vysrala do ksichtu kongresmana, který je zodpovědný za válku v Iráku. To teda čumím. Obávám se, že tady už o žádné umění nejde... (07.11.2008)