Réžia:
Otar IosselianiScenár:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrajú:
Séverin Blanchet, Jacynthe Jacquet, Otar Iosseliani, Lily Lavina, Michel Piccoli, Jean Douchet, Pascal Aubier, Pierre Étaix, Ireneusz Spiewak, John Lvoff (viac)Obsahy(1)
Sesazení z ministerského křesla může přinést netušenou rozkoš z obyčejného života.
Život ministra zemědělství malátně pluje mezi hony se zahraničními delegacemi a nesmyslným úřadováním prokládaným partičkou karet, sklenkou vína nebo vzpíráním. Z letargie ho vyvede až nucený odchod z dobře placeného místa. Jediný předmět, který si s sebou do nového života vezme, je antikvární škrábátko na záda symbolizující jeho dosavadní „aktivitu“. Návrat mezi obyčejné smrtelníky není zprvu jednoduchý, bez peněz, opuštěn milenkou i manželkou, se chystá nastěhovat do starého bytu, jenž se za léta samoty stal ghettem afroamerických imigrantů. Laskavá péče kamarádů z mokré čtvrti, přítelkyň-utěšitelek a obětavé matky – v neodolatelném podání Michela Piccoliho – ho uvede do pravda o nic smysluplnější, ale o to spokojenější existence běžného člověka.
Režisér Iosseliani netíhne k moralismu ani ostré sociální satiře, jeho příběh je hravým zpodobněním marnosti lidského života a zkorumpovanosti politiky na pozadí úchvatně zachyceného francouzského koloritu.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (18)
"Skutočným klenotom medzi hercami v Jesenných záhradách je však 72-ročný veterán stvárňujúci Vincentovu matku. Michel Piccoli sa ani veľmi nesnaží zakryť fakt, že je muž - jeho hrubý hlas a robustné telo sa časom tak zleje s pohybmi nahluchlej starenky, že vznikne nezabudnuteľne bizarná a pritom…" viac
"Francouzský kolorit se rychle vyčerpá a myšlenka, že politika je svinstvo a mezi kamarády z mokré čtvrti je nejlíp, na vás znuděně zívá celý film, jen aby se v prázdném konci tohoto skoro nekonečného filmu ‚překvapivě‘ zjevila. Potěchu zde najdou jen skalní příznivci Iosselianiho a jeho oblíbené…" viac
"Podzimní zahrady jsou zvláštním dílem. Nemoralizují ani netíhnou ke společenské či politické satiře, plynou uvolněně jak líně rozlitá řeka, na jejíž hladině se třpytí vše, co postává poblíž břehů. Měnivé mámivosti Ioseliani nevtiskl pevnější kontury, takže nakonec převáží pocit rozplizlosti."