Skins

Hodnotím a komentujem po prvej sérii, pretože k ďalším sa už asi nedostanem. Skins prichádza s mixom komédie a drámy. Dramatické časti sa vydarili na jednotku, úplne najlepšie boli posledné dve epizódy a záver celej série s piesňou Wild World – to je niečo čo mám veľmi rád. S humorom to už je horšie, smial som sa veľmi málo a občas som len krútil hlavou nad zvláštnym konaním hlavných postáv. Hercom nemám veľmi čo vytknúť, vyzdvihnem len Mikea Baileyho, ktorý svoju postavu zahral najlepšie. Veľmi dobré ☆☆☆. (01.08.2012)

Napadá mě jediný slovo: síla. Tenhle seriál totiž fakt provází síla: silný herecký výkony, silnej scénář s pěkně potměšilejma zvratama (když to vypadá, že jde všechno k lepšímu, posere se všechno, co dosud fungovalo) a parádní nepopíková hudba. Prostě nářez, nezbývá než si zanotovat lalalala a dumat nad tím, jak má někdo podělanou pubertu. (22.12.2010)

Znáte to, jsou filmy, které jsou i na 90 minut příliš dlouhé a chvílema prostě nudí a pak jsou seriály, které trvají mnohem mnohem déle a nedokážete od nich odtrhnout oči. Už pár minut mám za sebou čtyři série Skins, které jsem zkoukla naráz během jednoho týdne a nemůžu se zbavit dojmu, že jsem viděla mimořádné dílo plné skvělé muziky, výborných hereckých výkonů mladé herecké generace (doufám, že se časem dočkám příležitosti mnohé z nich zase někde vidět) a dynamického děje. První dvě série - první generace je jednoznačně ucelenější, charizmatičtější a různorodější, po první sérii jsem si je naprosto zamilovala a druhá jela jak po másle. Každý díl měl co říct, každý díl měl spád a vtip, každý díl byl doprovozen excelentní muzikou a každý díl mě donutil pustit si ten následující a po tom všem mi s posledním dílem druhé série bylo hůř, než když jsem se po maturitě loučila se svými real kamarády... Třetí a čtvrtá série, druhá generace, zachovala Effie a super-dooper pipku Pandoru, díky čemuž se divákovi alespoň vzdáleně oblíbená parta připomene, protože někteří hrdinové nové generace nedosahují charismatu té předchozí, tudíž se na ně o něco hůře zvyká, a když jsem začínala s prvními díly třetí série, uvědomovala jsem si, že mi chybí z prvních dvou i ti, které jsem obzvlášť nemusela. Přesto jsem ale neodolala a udržela jsem u obrazovky stejnou pozornost jako u předchozích dílů. Díl za dílem, osm hodin v kuse, stále napjatá a natěšená, co se bude dít. Na druhou stranu, což je má jediná opravdová výtka, bych uvítala více odkazů na první generaci, jako Sidova skříňka v prvním díle, či vzpomínky na Tonyho v předposledním. Nakonec jsem si zamilovala skoro všechny postavy obou generací, úžasnou strukturu jednotlivých dílů (každý díl má jednoho hlavního hrdinu, ale na ostatní se nezapomíná) , která mě nejdříve zaskočila, nakonec uhranula, skvělou muziku a vůbec celý seriál, který k tomuto dni považuji za jeden z nejlepších, né-li nejlepší, který jsem kdy viděla. Well done a co teď?.....Počkám si až bude kompletní pátá série, protože nejde čekat na další díl, to se musí na Ex. Edit: První čtyři série za 100%, další dvě za 60%. Sedmá série Effie 70, Cassie 60, Cook 40... % (20.02.2011)

Seriál, který dokáže zaujmout, rozesmát i rozesmutnit a přitom se vždy vyjadřuje k aktuálním radostem a strastem mojí generace. Chvílemi možná až moc zkratkovitě, ale stále poměrně přesně. Věrohodnosti napomáhají i výborně zvolení herci (i ten Dev Patel je ve výsledku mnohem snesitelnější než ve Slumdogovi), kde pochopitelně zaujme hlavně Nicholas Hoult, jehož postava prochází asi největším a nejméně klišovitým vývojem. Jinak se ale Skins všelijakým těm klišé nevyhýbají a motiv překvapení se opravdu při sledování moc často nedostavuje. Naštěstí na tom ale seriál postavený není, takže se ve výsledku o velké mínus nejedná. Seriál navíc příjemně ubíhá a první dvě série pro mě byli otázkou pár dní. Největším plusem je ale z mého pohledu fakt, že v podstatě každý díl má uzavřenou dějovou linku a tak s odpovědí na některé dříve položené otázky nemusíte čekat x dílů (nebo dokonce řad - zdravím J.J. Abramse). Hodnocení: 1. řada 4*, 2. řada 4* (24.04.2010)

Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... (24.05.2010)