Zóna súmraku

Titul "Zóna súmraku" (Twilight Zone: The Movie) je kolekcia štyroch krátkych poviedok. Každú z nich natočil iný režisér. Prvý príbeh je z dielne Johna Landisa, druhý zrežíroval Steven Spielberg, pod tretím je podpísaný Joe Dante a posledná epizóda vznikla pod režisérskou taktovkou George Millera. Sú to zvučné mená, skúsení profesionáli, ktorí už mali niečo za sebou. Preto som očakával, že sa budem výborne baviť. Ale nezačalo sa to dobre. Úvodný epilóg bol zdĺhavý a otravný. Prvý príbeh o zarputilom rasistovi, ktorý sa zacyklil v čase, bola hlúposť. A ani nasledujúca story o omladnutých dôchodcoch ma veru neoslovila. Našťastie pri treťom príbehu o malom ukrutnom faganovi, čo vťahuje ľudí do svojho fantasmagorického sveta, som sa začal zabávať. No a na konečné tri hviezdičky to celé napokon vytiahla veľmi podarená štvrtá epizóda o nočnom lete plnom hrôzy. *** (11.03.2023)

Úvod s Danem Aykroydem a Albertem Brooksem vás krásně navnadí na další příběhy. Hned ten první (v režii Johna Landise, stejně jako prolog) je velmi příhodný. "Pravý" Američan v něm viní Židy, černochy a asijce z úpadku Ameriky a dostane se mu pořádné lekce. Dostane se totiž do různých časových dimenzí a zažije, jaké to je být utlačován. A dobře to pro něj nedopadne. Druhý segment režírovaný Stevenem Spielbergem se odehrává v domově důchodců, kde má každý skleslou náladu. Ale to se brzy změní. Nový rezident, pan Bloom, s sebou přinese nový život a všichni se na chvíli stanou opět dětmi. V třetím (a mém nejoblíbenějším) segmentu je poznat rukopis režiséra Gremlins, Joe Dantea. Mladá učitelka se stěhuje do města a hned první setkání s místními ji zavede do domu, kde není vše v pořádku. Tahle rodinka je zvláštní. George Miller dostal na starost režii čtvrtého segmentu, ve kterém se cestující v letadle ne a ne uklidnit a vypadá to, že vše hraje pro to, aby měl z letu pořádný strach. (20.03.2014)

Prolog v s Aykroydem a Brooksem krátícími si čas při jízdě noční krajinou je fajn, ale první dvě povídky jsou o ničem a ty další dvě už sice zaujmou námětem, ale kazí je nadsázka a herecké přehrávání. U mě vyhrává třetí segment (zfilmování působivé Bixbyho povídky Je to dobrý život) o nezvyklém chlapci (dobře obsazeném) a totálně prohrává Spielbergův domov důchodců. Celkově jde o dost slabý a zbytečný povídkový film, těžící z nostalgie po starém klasickém mysteriózním seriálu. (29.09.2017)

První povídka Johna Landise je skvělá (4,5*), výborný příběh, kterému seděl takto malý prostor, slušná depka, správný závěr, nutné morální poučení, že :-), takhle nějak si představuji, že by mohl vypadat i seriál z konce padesátých let, i když je to naivní. V dalších dvou segmentech nám ale režiséři Spielberg a Dante přichystali až nevkusně infantilní a pitvořící záležitosti, které s první povídkou vůbec nekorespondují, jsou to dost nepříjemné části bez potřebné kvality, i přesto, že obě mají docela zajímavý nápad, ale to není zásluha ani jednoho těch pánů (Spielberg 1*, Dante 2*). Poslední část George Millera pak napravuje celkový dojem a jako jediná má také náznaky scif-fi, je to slušné psycho, vždycky když jsem v letadle, tak mám podobný strach, že na mě něco vykoukne z poza okénka. Bylo to sice předvídatelné (závěr byl vyloženě obligátní v tomto typu filmu), nápad to má asi nejslabší ze všech 4 povídek, ale zpracování je sugestivní (3*). Celkově průměr. (03.05.2008)

Přestože fragmenty povídkového filmu poskládali režisérři velkých jmen, ani jednomu se nepodařilo natočit nic, co by člověku uvízlo v paměti jako některé epizody původního seriálu. A to měli k dobru několik dekád a mnohem větší rozpočet. Pozornost si zaslouží snad jen prolog a poslední Millerova povídka, i když i ta by šla natočit zajímavěji. Repríza po letech byla zkrátka zklamáním. (08.12.2010)