Cannibal

Amatérska rekonštrukcia skutočného príbehu nemeckého homosexuálneho kanibala Armina Meiwesa (vo filme ako "The Man"), ktorý v roku 2001 zabil, rozštvrtil a následne zjedol berlínskeho inžiniera Bernda Brandesa (vo filme ako "The Flesh"). Zoznámili sa cez internet a Berndo súhlasil (dokonca ho o to údajne sám požiadal) so zabitím a zjedením. Skrátka, túžil byť obeťou. A tak sa jedného dňa stretli v opustenom dome, Armin svojho nového priateľa najprv omámil liekmi, potom ho opil a už mu nič nebránilo v tom, aby uskutočnil svoje najtajnejšie (a zároveň najúchylnejšie) sny. Odrezal mu genitálie, ktoré potom spoločne jedli... a zbytok tohto lacného filmu si môžete ľahko domyslieť. Pripadal vám Cannibal Holocaust nechutný? Tak v tom prípade si pri pozeraní Cannibala pravdepodobne vypestujete kvalitný dáviaci reflex. A to nehovorím o trochu slabších povahách, ktoré by sa na tento film radšej vôbec nemali pozerať. Otvorené (homo)sexuálne, násilné a krvavé scény (napr. odrezávanie genitálií) sú skutočne len pre silné žalúdky. Jednu hviezdu dávam za odvahu, ale inak som presvedčený, že tvorca tohto snímku (nejaký Marian Dora) nemôže byť úplne v poriadku a mal by čo najskôr vyhľadať odbornú (najlepšie psychiatrickú) pomoc. (23.01.2007)

Warning! Jen pro otrlé, okrajové a menšinové publikum. Zvrácený a umělecky založený režisér Marián Dora servíruje šokující příběh dle skutečných událostí. Opravdu silná káva. Obsedandtní Kanibal hledá přes internet někoho, kdo by se nechal dobrovolně sežrat a brzy mu příjde odpověď od nedočkavé oběti. První hodina plyne velmi pomalu, sledujeme seznámení mezi Kanibalem a jeho oběťí a jejich vzájemné "laškování", kde zaujme fakt, že oběť je překvapivě dominantnější, ale jinak je to trošku nuda a sledovat dva nahé chlapy není zrovna něco, co by mě bavilo, ale finální půl hodina je už extrém a čistá zvrácenost, která šokuje i po letech. Vidíme detailní rozporcování člověka, kde z něj nakonec nezbyde vůbec nic. Sleazy špinavá atmosféra, realistické Gore, depresivní piánová hudba, artový nádech a důkladná psychologie postav. Jednou větou :Deviantní, extrémní, divácky nevděčný, špinavý, zlý, šokující, překračující všechny možné hranice, takový je Cannibal od umělecké zvrácené duše Mariána Dory! Nedoporučuji lidem, kterým se dělá zle z násilí. Tip jen na vlastní nebezpečí, hrozí psychické doživotní problémy 😃 6/10. (12.04.2021)

Takže abych začal tak nejdříve pozitiva.....ehm....má to solidní a špinavou atmosféru. A to je asi tak všechno. Dora se ve svých filmech snaží prakticky vždycky šokovat a ono mu to funguje... Tak na 10 minut. Nejinak je tomu tady. Koukáme na párek buziků co si dají schůzku aby se jeden nechal sežrat, mezitím ale musíme koukat na hodiny šukání dvou buzen, líbání za doprovodu nechutný hudby a celkově jsem měl co dělat abych neusnul, já vím že je to podle skutečnosti ale i tak když nemám na to udělat 90 minutový film který neumí udržet tak ho nedělám vůbec. Pro mě je to nuda která má pár solidních momentů ale pro mě to prostě nebylo ani šokující ani zajímavý, to už raději verzi s Krattschmane. (03.07.2014)

Z Dorových filmů pro mne ne zcela nejlepší, ale možná nejpoetičtější film. Jeho výtvarné vidění je úžasné a leckterou scénu bych přirovnal k počinům P. Greenawaye - určitě závěrečnou malou hostinu. Ve svém dekadentním pohledu zkoumá psychologii postav a vypráví především obrazem. Mozaika výjevů, kde je precizní práce se světlem, se skládá pomalu do konečné podoby, což spěchajícího diváka jistě ubije. Leckterý obraz by se dal zarámovat jako fotografie. Kromě přesných kompozic je dán důraz i na detail....třeba jen tak odpočívající pavouk na zdi. Výtvarně vytříbená je na příklad scéna v koupelně, kdy vana se pozvolna barví krví. „Jsem tvé maso!" říká oběť a snaží se rozhýbat svého kata, který je najednou na pochybách. „Vykastruj mě!" Touha po bolesti (kdopak si vzpomene na Mučedníky), co může přinést nečekané. Samozřejmě nakonec dojde na vydatné gore a střeva ven, ale je nasnímáno tak, že divák vidí vše a při tom zůstává obrovský prostor pro fantazii. Dora je osobitý umělec pro poměrně úzký okruh diváků. Fascinace smrtí, ale i životem, zánik, zrození, věčný koloběh. Nesrovnatelně lepší než Dobrovolná oběť, která ale byla přeci jen určena většinovému divákovi. (01.05.2021)

Film s pachutí spálenýho lidskýho masa. Pokud mám srovnávat dva filmy na stejný téma( točící se kolem aféry z roku 2001 kdy Armin Meiwes dostal zálusk na pořádnou flákotu masa a sežral jinýho němčoura )a těmi jsou Rohtenburg (2006) a tento Cannibal (2006) tak u mě jasně vítězí film Marian(a) Dory. Rohtenburg je podle mě určen pro širší divácký okruh, kdežto tenhle je určen spíš pro okrajové publikum. A je už na každým kam ho to táhne víc. Marian Dora opět nezklamal. Navíc do role kanibala obsadil známýho plešatýho úchýláka se štětečkem na bradě. Což se taky opět ukázalo jako skvělá volba. Sice mě to nedostalo jako ostatní filmy co jsem od Dory viděl, ale i tak pořád drží vysokou laťku. (05.03.2016)