Recenzie (2)
Mohli by se na těch Filipínách jak řekl papež František přestat množit jak králíci a pak se stěhovat k nám do Evropy. Vítězný film oberhausenského festivalu krátkých filmů Rugby Boyz ukazuje v zneklidňující a koncentrované formě život v chudinské čtvrti filipínského města, kde je mezi chatrčemi jedinou dětskou zábavou karaoke, ragby a čicháni ředidla. ()
Je to podobné jako Our Daily Bread. Jasně, zobrazuje to jiné téma skutečnosti, ale v podstatě pořád stejnou mizérii, u které si řeknete: "A co?" Co tím chce režisér dokázat, kam to chce dovést? Neříkám, že je správné v čem tam ty děti žijí, to v žádném případě, ale z hlediska jakékoli filmařiny je to asi takové veledílo, jako když si soused pořídí novou kameru a za 8 minut s ní zkušebně proběhne místním pláckem, nálevnou a skončí u někoho doma. Ani umění, ani dokument, prostě pár záběrů na jedno téma splácaných dohromady... Tak za 3, kdyby v tom snad něco vážnějšího bylo... ()