Orel kontra žralok

Komedie z Nového Zélandu. Dva naprosto ujetí hlavní hrdinové. Nebo vlastně nehrdinové. Eagle vs Shark je příběhem o vztahu dvou obyčejných outsiderů ("Do you wanna kiss now?" -"Yep." So they're kissing. "Do you wanna have sex?" -"Yep". So then they're having sex.), kdy celou dobu, co je sledujete, buď mlátíte hlavou do zdi, proč je ona tak strašně uťáplá a on takový arogantní debílek, nebo prostě přistoupíte na to, že Novozélanďanům to myslí jinak, a mlátíte se rukama do kolen, jak je to výborná komedie ze života. No tak si Jarrodova sestra se svým manželem ulítává na šusťácích a Jarrod ve svých 30-či-kolika-letech pořádá house párty v kostýmech s malými dětmi a plánuje odvetný souboj se svým šikanátorem ze střední školy, vždyť všichni máme něco.... (09.02.2010)

Strašné zklamání. Film, který jde podle mě zcela vědomě ve stopách Napoleon Dynamita, ale není ani zdaleka tak vtipnej, snaží se být milej, ale nemá tak sympatické herecké obsazení (hlavní hrdinka se pořád nepříjemně šklebí) a má fakt příšernej příběh! Chtěl by být komickej, ale neni, prostě tam snad neni jedinej vtip, u kterého bych se zasmál! (Jo, vlastně jo, to s tim počítačovym hackerem - takže jsem se zasmál jednou za film). Ale jinak podprůměr a není to tim, že bych nedokázal zkousnout nezávislej / ujetej film. Má to jen 84 minut, ale duševně mi to sebralo tak 4 hodiny času... Zdejších 72% (podle 159 lidí) je nesmyslně nadsazených. (03.08.2009)

„Je čas splatit všechny dluhy! Sklidí to, co zasel! A je jasný, že to nebude kukuřice…ani pšenice.“ Po velmi příjemném překvapení u Co děláme v temnotách jsem se rozhodl, že musím zkusit další režisérův kousek a volba nakonec padla na jeho celovečerní debut. A Taika Waititi mě potěšil i podruhé! Tvůrce se vyřádil, když do svého filmu zasadil jednu větší trosku než druhou, ale tahle parta podivínů a asociálů mě dostala. Lily - zázračně válející v oblíbené hře svého milovaného, Jarrod - macho a zároveň nenapravitelný romantik („Můžeš mě držet za ruku, jestli chceš.“) chystající se na velký souboj, Damon - nejlepší imitátor Arnolda stejně jako bystrý hledač koní, Mason - nejprotřelejší počítačový hacker („Mám tam virus.“), Nancy a Doug - zářící v obchodní sféře, a řada dalších politováníhodných lidiček, kteří mě upřímně bavili. Místy se z filmu stává opravdová blbost, ale ten typ, u které máte neodbytnou potřebu se smát. Animace byly oživující a nerušivé, konec pak příjemný. Slušné 4*, těším se na další filmové setkání s tímto Novozélanďanem. (03.02.2019)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Další bizarní úlet z novozélandské dílny pana Waititi (What we do in darkness, Boy). Je to nahořklá komedie o nerdovi, který je obětí vlastního světa, nedostatku uznání, konfliktu s otcem a nevyrovnanými událostmi ze školy (čti: šikana) a o lásce, která toto vše přehluší a vyřeší, ale na to je třeba být připraven, aby to člověk mohl uvidět. Láska hory přenáší. Ouje. Miluji novozélandský přízvuk. (04.03.2018)