Môj pes Killer

Osobně bych rád pochopil ty nadšené komentáře a vysoká hodnocení, které tu a tam vykouknou. Protože já to v tomhle kousku prostě nenajdu. Stylem to směřuje pomalu k artové záležitosti, ale snaží se to o slepou kulhající a nahluchlou sociální sondu. Herecky podivné (v negativním smyslu), sound mix otravný (nevyvážení různých zdrojů zvuku na úkor dialogů, i nazvučení samotných dialogů/monologů) a navrch dlouhé prázdné monotónní záběry. (Pochopím z několika jasných záběrů, že někam jede, nemusím to pozorovat deset krát déle než je třeba. Nebo být svědkem toho, jak protagonista čeká, celou dobu čekání. Tyhle statické minimalistické kousky, to funguje jen u esteticky působících záběru, a střídmého dávkování. A to tato sestava nedokáže. V důsledku to na mě působí jen jako vata. Vata, která díky své četností nadstaví film pocitově alespoň o třetinu. Zacyklení vyprávění filmu taky udělá medvědí službu, stejně jako herecké projevy, zejména plochost hlavního hrdiny. Nejen že ztvárnil deprivovaného chlapce, ale navíc i deprivovaného herce. Osobně opravdu nevím, co si z toho odnést, o čem to tedy vlastně bylo. Každý prvek šel do prázdna - Marek, Killer, vinohrad, Markův nevlastní brácha, jeho kamarádi, máma... všechno. Tak se divím, že jsem to celé zvládl až do konce. (27.04.2015)

Na film jsem šla taky proto, že jsem v televizi viděla konce reportáže, kde autorka řekla, že nejvíc ze všeho by si přála, aby lidi na film šli do kina. Vůbec to nevypadalo, že se na něj dostanu, ale zasáhl osud....šéfka nám v práci posunula služby. Tak jsem si dala v půl šestý Jurský park 3D a pak Killera. Na 3D nás bylo v sále 20, na Killer 2... Film se snaží být skutečně umělecký, ale toho nedosáhnete jen dlouhými záběry o ničem (kluci dlouho jdou a čekáme na rozuzlení, které nepřichází). Téma je skvělé a zajímavě pojaté, ale pořád je to vidět, jak je to amatérské, hlavně scénář s dírami a zjednodušeními, bohužel. Hlavní představitel podává skvělý výkon herectvím beze slov - když kamera zabírá jeho obličej, je až magický a pohledem či gestem řekne vše. Avšak v řeči je "Marek" fakt špatný, jen odříkává, co je ve scénáři, navíc s delší pomlkou. A míchání češtiny a slovenštiny je také na škodu - často jsem nerozuměla slovo kvůli huhlání a tím jsem přišla o část vyznění filmu - kdo byl čí příbuzný, kdo koho opustil, prostě se mi to plete. Pár scének je skutečně dobrých - romské děti tancující a skákající v podchodu, scéna z hospody a s párty (Žijeme len raz :-), ale že by jedinou reakcí na nečekaný zvrat bylo nakonec jen blití u zdi? (vím, že po psychickém vypětí to může přijít, ale tady mi to připadlo naprosto účelové) No a konec - pro někoho logický, pro mě nečekaný. Ale stejně mi ten film nedá spát, myslím na něj, přišel mi prostě něčím jiný, magický, už jen při vzpomínce na temné oči chlapce Marka. (12.04.2013)

Záběr na krajinu, ve které se vůbec nic neděje- 2 minuty. Další záběr na jinou krajinu- 1 minuta. Další záběr- borec cvičí se psem - 3 minuty. Další záběr- 2 borci si něco vykládají ve vinohradu, co, to je těžko říct, protože je to jaksi česko-slovensky a ještě na ruchovej mikrofon a tohle má- ať nežeru- 5 minut. Na všechno je tady tolik, tolik času... To, co se odehrává na plátně, nemá žádný děj, takže to můžete natahovat kdekoliv čímkoliv, na jednom místě třeba uděláte pětiminutovej přesun partičky skinheadů odněkud někam úplně bez pointy. Jinde chlapík přečerpává víno z jednoho tak pětadvacetilitrovýho demižónu do druhýho, a tady jsem měl režisérku jedinkrát rád, protože ho nechala odtéct jen půlku. V tu chvíli jsem se tomu docela divil, po tom, čím jsem si už s tímhle vysoce uměleckým filmem prošel. Děs běs. V Rotterdamu a ve Villniusu to posbíralo nějaké ceny, což si neumím vysvětlit, ale přemýšlet nad tím odmítám. Chci na to co nejdřív zapomenout a pamatovat si to jen do té míry, že už to nikdy nechci vidět znovu. (08.04.2013)

V jednom z priateľských rozhovorov mi slovenský režisér Eduard Grečner odporučil, aby som si pozrel film Môj pes Killer, o ktorom sa vyjadril, že sa z jeho pohľadu jedná o najzaujímavejší slovenský počin za posledných niekoľko rokov a myslí si, že by ma mohol niečím osloviť. Vzhľadom na jeho vkus a našu vzájomnú zhodu v hodnotení niekoľkých filmov česko-slovenskej produkcie, som sa rozhodol, že do toho pôjdem napriek mojim predsudkom voči slovenskému filmu (dajme tomu po roku 2000) vo všeobecnosti. Môj pes Killer je rozhodne zaujímavý film. Dlhšie statické zábery bez sprievodnej hudobnej kulisy umocňujú už tak ponurú atmosféru, ktorá má pachuť horkosti. O problematike dysfunkčných rodín a z toho prameniacich následkov vieme všetci aj z rôznych iných prameňov (filmov). V tejto snímke sa nedozvieme nič nové, ale spôsob, akým nám niektoré aspekty tvorcovia ukazujú je rozhodne svojský, celistvý a týmto sa nebojím povedať, že aj originálny. Negatívne reakcie na film však chápem a zdá sa, že sa jedná o ďalšiu z radu snímok, ktoré rozdeľujú divákov na dva tábory. (10.06.2019)

Totální hovno! Zdlouhavý scény kde furt někdo jde pěšky nebo ten hlavní hrdina jezdí na motorce, šílená nuda celej film. Plešky co poslouchaj místo tvrdý muziky disko sračky, to bylo fakt skvělý. Celou dobu jsem čekal kdy se tam něco bude dít a ono pořád nic, až ke konci filmu se tam něco stane a to je celý. Kamera a střih úplně na hovno. Herecký výkony zbytečný a nudný protože se tam skoro nemluví. Konec úplně debilní, celý je to blitka pro vidláky. Mira Fornay točí fakt strašný sračky. (12.12.2020)