Tsunami: Následky

První díl filmu přesvědčivý, zkáza, zmatek, šok a utrpení přeživších se produkci HBO podařilo divákovi naservírovat opravdu realisticky. Druhý díl stále působil dost realisticky, zoufalá bezmoc, marné hledání, liknavé jednání úřadů... akorát ta "senzační" novinářská linie mi kdovíjak nesedla: "vláda věděla, že se to stane a nechala k tomu dojít, aby se postavily nové hotely na území zničených rybářských vesnic". Laciné, jakoby z jiného filmu, vždyť ten zbytek se věnuje převážně lidem, jejich křehké psychice i duševní síle. Herci odvedli dobrou práci, Tim Roth byl coby novinář naprosto přirozený, černoška se ztraceným dítětem mi, pravda, víc lezla na nervy než vzbuzovala lítost. A maskér Giny McKee se moc nevyznamenal - na trpící matku a čerstvou vdovu vypadala stále příliš hezky nalíčená (herečka to naštěstí zachraňovala svým projevem). Emocí (slz) v této konkrétní linii vůbec mohlo být víc. Oceňuji, jak se scénář ve většině případů vyhnul klišoidním happyendům, ale popravdě, druhý díl jsem sledovala nečekaně vlažně, skoro jsem se nudila. Výsledný dojem 65%. (15.01.2010)

Hodně silnejch okamžiků, rozhodně emocionálních až do morku kostí, ale už po chvilce sem koukala na hodinky a nebavilo mě to. Co mě zaujalo asi nejvíc bylo pálení neidentifikovanejch mrtvol, který začaly časem zapáchat a nikdo je nestíhal odklízet, čehož se ujali všudypřítomný mniši. Proti nim se postavili přeživší, který hledali svý příbuzný, ale neměli šanci je najít, pže těla byly už spálený. Nešlo mi ani tak o tuhle konkrétní věc, ale o to, že obě strany dělaly správnou věc, ale žádná nesouhlasila s tou druhou. (23.07.2008)

Decentní depka. Nemůžu se rozhodnout, co si myslím o tom sloučení vyprávění jednotlivých lidských tragédií a investigativní novinářské linky, a možná se nemohli rozhodnout ani autoři, protože film se celou dobu docela sebevědomě odehrává, ale skončí tak nijace. Na druhou stranu, jak jinak by měl asi skončit. Rozhodně velmi oceňuji, že se film věnuje i místním obyvatelům, protože většina filmových a televizních zpracování této živelné katastrofy se věnuje jenom trpícím turistům. (Například Nic nás nerozdělí, jakkoliv ten film miluji. I když tam byly ambice zcela jiné než u této mnohem bezprostřednější a všeobjímajícnější reakce, tak mám potřebu to zmínit.) (30.04.2022)

Pokus o vyobrazení událostí z prosince roku 2004 z Indonésie, kde udeřilo zemětřesení a následné tsunami obrovskou destruktivní silou. Dvoudílný TV film je natočen velmi působivě, realisticky a drží si vysokou kvalitu. Velice silný snímek o děsivém neštěstí a bezmoci - doporučuju. A pro ty, kteří rádi používají kapesníky při sledování filmů, doporučuju tuhle melodramatickou, áčkově obsazenou citovku. 80% (08.01.2013)

Přežít je jen první krok k dalšímu životu. Silný, působivý příběh takřka dokumentární formou zachycuje různé lidské osudy. K věrohodnosti přispívají i herecky přesvědčivé výkony. Tvůrci zvolili několik "hrdinů", jejichž osudy sledují. Zajímavým "průvodcem" neštěstí se stává novinář. I když příběh černošských manželů, kteří hledají dcerku Martu, je patrně nejdojemnější a v klasicky fiktivním příběhu bych si přál happy end, věřil jsem, že filmaři se nezaprodají "šťastným koncem". Byl jsem rád za to, že nechali pouze nepatrnou novoroční naději. Z hlediska zachycení reality bylo účinnější zobrazení naděje, radosti, zklamání, vzájemného i vlastního obviňování a konečného pokusu o vyrovnání se se ztrátou než náhodně šťastného shledání na konci. (15.01.2010)