Tsunami: Následky

Jasný útok na city hneď z prvých línií. Hneď od začiatku scenár vybalí najpôsobivejšie zábery a až do samého záveru pokračuje sériou extradramatických a ťažko stráviteľných situácií a scén. Príbehy a osudy ľudí po katastrofách sa stali vhodnou a hlavne hodnotnou korisťou pre sfilmovanie, no keď je film natočený s citom, dobrým scenárom a kvalitnými hercami, nemám nič proti tomu, dostať sa na chvíľu do sveta obrovskej tragédie, prežívať zdesenie a súcitiť s jej hlavnými aktérmi. HBO produkcia znova natočila veľmi pôsobivý a realistický film. 85%. (26.09.2008)

„Všetci to nazývajú prírodnou katastrofou. Neviem, čo je prírodné na sile, ktorá takto udrie na Zem.“ Pôsobivá rekonštrukcia skutočných udalostí. Dva roky po udalostiach z roku 2004 sa spojilo HBO s BBC a vytvorili cenenú televíznu mini-sériu o tom, ako obrovské tsunami, vyvolané zemetrasením v Indickom oceáne, spustošilo nielen oblasti Indického oceána, ale dôsledky boli viditeľné napr. aj v Arktíde (okrem obrovských hmotných škôd zomrelo takmer štvrť milióna ľudí, desaťtisíce boli nezvestných resp. sa nenašli ich telá). Tvorcovia si uvedomili, že takú desivú udalosť nemá zmysel afektovať patetickými dialógmi a spomalenými zábermi, kedy požiarnik obetuje svoj život za život dieťaťa a jeho psíka. A tak je všetko realistické a uveriteľné. Miestami možno až príliš. Nikto z hlavných hrdinov nie je bezchybný, ale ani vyložená sviňa. Gestá, ktoré v bežných hollywoodskych veľkofilmoch vnímame ako hrdinské, dostávajú v tejto snímke dojemný, ľudský rozmer. A rozhodnutia postáv berú dych svojou „realitou“, ktorú nemáme morálne právo súdiť (žena, stratiaca dcéru, si v nemocnici privlastní svojej dcére fyzicky podobnú sirotu). To všetko bez „prehnaných“ hereckých výkonov, ktoré sú ale takmer do jedného skvelé (tradične poteší výborný Tim Roth ako novinár, ktorý až tvárou v tvár obludnej sile nájde svoje ľudské Ja). (17.02.2010)

Hodně silnejch okamžiků, rozhodně emocionálních až do morku kostí, ale už po chvilce sem koukala na hodinky a nebavilo mě to. Co mě zaujalo asi nejvíc bylo pálení neidentifikovanejch mrtvol, který začaly časem zapáchat a nikdo je nestíhal odklízet, čehož se ujali všudypřítomný mniši. Proti nim se postavili přeživší, který hledali svý příbuzný, ale neměli šanci je najít, pže těla byly už spálený. Nešlo mi ani tak o tuhle konkrétní věc, ale o to, že obě strany dělaly správnou věc, ale žádná nesouhlasila s tou druhou. (23.07.2008)

Přežít je jen první krok k dalšímu životu. Silný, působivý příběh takřka dokumentární formou zachycuje různé lidské osudy. K věrohodnosti přispívají i herecky přesvědčivé výkony. Tvůrci zvolili několik "hrdinů", jejichž osudy sledují. Zajímavým "průvodcem" neštěstí se stává novinář. I když příběh černošských manželů, kteří hledají dcerku Martu, je patrně nejdojemnější a v klasicky fiktivním příběhu bych si přál happy end, věřil jsem, že filmaři se nezaprodají "šťastným koncem". Byl jsem rád za to, že nechali pouze nepatrnou novoroční naději. Z hlediska zachycení reality bylo účinnější zobrazení naděje, radosti, zklamání, vzájemného i vlastního obviňování a konečného pokusu o vyrovnání se se ztrátou než náhodně šťastného shledání na konci. (15.01.2010)

Decentní depka. Nemůžu se rozhodnout, co si myslím o tom sloučení vyprávění jednotlivých lidských tragédií a investigativní novinářské linky, a možná se nemohli rozhodnout ani autoři, protože film se celou dobu docela sebevědomě odehrává, ale skončí tak nijace. Na druhou stranu, jak jinak by měl asi skončit. Rozhodně velmi oceňuji, že se film věnuje i místním obyvatelům, protože většina filmových a televizních zpracování této živelné katastrofy se věnuje jenom trpícím turistům. (Například Nic nás nerozdělí, jakkoliv ten film miluji. I když tam byly ambice zcela jiné než u této mnohem bezprostřednější a všeobjímajícnější reakce, tak mám potřebu to zmínit.) (30.04.2022)