Majster šarkanov

Milostná báseň adresovaná detstvu, snom, ľuďom a tradíciám blízkeho východu, konfrontovaná s tvrdou a neprikrášlenou realitou. S Marcom Forsterom mám problém, pretože jeho filmy sa pohybujú v rozličných sférach, druhoch príbehu a pre mňa aj kvalitatívnej úrovni. Prosto dokáže točiť solídne blockbustery, gýčový Hollywood, podivné zlátaniny i očarujúce príbehy, z ktorých dostane maximum emócií a hereckých výkonov. Majster šarkanov je niekde medzi otravne agitujúcim Plesom príšer a exceletným Hľadaním Krajiny-Nekrajiny. A našťastie má k druhému spomínanému bližšie, než sa zdá. Rozloženie do niekoľkých období, resp. pomyselných kapitol Amirovho života pravdepodobne vychádza zo štruktúry knihy, no i tak oceňujem lemovanie historickými udalosťami, nepríliš skratkovité pojatie a zaujímavé zobrazenie meniacej sa spoločnosti v stále pokročilejšom štádiu rozkladu, vinou vonkajších aj vnútorných vplyvov. Je zvláštne, že mi film vôbec neprišiel natoľko sentimentálny, akoby sa mohlo zdať už zo samotného obsahu (že to dojalo milióny čitateľov ešte o kvalite nesvedčí, viz. prípad Twilight) a načrtnutého príbehu; skôr mi prišiel pomerne triezvy a realistický s jedinou výnimkou. Medzi riadkami sa totiž dozvedáme, že Amerika je útočiskom, miestom, kde nás čaká lepší život a kde sa nám splnia naše sny, čo ostro kontrastuje s o "zlými Afgáncami, komunistami a Talibanom". Nech už je to akokoľvek pravdivý príbeh, tieto veci filmárom nezožeriem. Inak nemám problém a nebyť toho, možno by som šiel vyššie, už len preto, ako skvele je ten film natočený. 80% (04.05.2014)

Lehké zklamání a potvrzení Forsterovy smůly na časem snadno nahlodávatelné snímky, které se z paměti vypaří dřív, než by bylo zdrávo. Benioffův scénář je v první polovině naprosto perfektní ukázkou profesionální práce, a právě proto mě překvapuje trapná a zoufale nedomrlá snůška proamerických "keců", k níž dojde v závěrečné třetině. Forster ovšem zas a znovu dokazuje, že má obrovský talent a dokáže brouzdat mezi nejrůznějšími žánrovými toky bez toho, aby se potopil byť jen po kolena. Nebýt jeho, těžko by některé kýčovitější momenty vyzněly tak snesitelně, jak tomu nakonec je. 70% (05.02.2008)

Režisér Marc Forster natáčel Lovce draků s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi v čínské provincii Kashgar, nicméně s rodilými afghánskými herci. Podle producenta Williama Horberga ale neznámé tváře a exotické prostředí nejsou žádnou překážkou pro to, aby Lovce draků přijalo široké publikum. "Ten příběh je velmi univerzální a mohl se odehrát prakticky kdekoliv. Všichni máme z minulosti nějaké kostlivce ve skříni a tohle je nádherný a strhující příklad toho, že nikdy není pozdě na to je odstranit," říká Horberg, k jehož dobru budiž přičteno, že práva na zfilmování Hosseiniho knížky koupil ještě před tím, než se stala jedním z nejčtenějších literárních děl současnosti. Ocenění: Oscar '07 - nominace: hudba Zlaté glóby - nominace: cizojazyčný film, hudba BAFTA - nominace: neanglicky mluvený film, hudba, adaptovaný scénář Broadcast Film Critics Association Awards - mladý herec (A. K. Mahmoodzada) Satellite Awards - hudba. ..... Scénář: David Benioff podle románu Khaleda Hosseiniho. Kamera : Roberto Schaefer. Hudba : Alberto Iglesias - Ocenění 2008 - Academy Awards, USA - nominace (nejlepší score) 2008 - BAFTA Awards - nominace (nejlepší hudba) 2008 - Golden Globes, USA - nominace (nejlepší score) 2007 - Satellite Awards - vítěz (nejlepší score) Mimo jiné zazní : Sami Yusuf - Supplication http://www.youtube.com/watch?v=NzNY9BoWmh0 (01.05.2011)

Scénář: David Benioff .. Když jsem poprvé uviděl český název Lovec Draků, pomyslel jsem si, že půjde nejspíš o nějakého konkurenta pro Eragona. Při bližším ohledání jsem objevil žánr drama, režiséra Marc Forster a fakt, že drak je zde pouze ten létající papírový. A to mi k rozhodnutí o zamíření do kina vlastně stačilo. Forster si zřejmě ještě před bondovkou (které po Casino Royale, navíc s debilním konceptem i názvem Quantum of Solace, vůbec nevěřím) chtěl natočit něco smysluplnějšího, nekomerčního, důležitějšího. A povedlo se! Scenárista David Benioff dodal silný materiál inspirovaný (dnes už vím, že) neméně silnou knihou. Afganistan ’78 je vyobrazen jako skvétající země, byť s interními, politicko-rasovými problémy. Všechno vzala nejprve Sovětská invaze, kterou vytlačil až nástup hnutí Taliban, čemuž se říká z bláta do louže. Divák sleduje příběh dvou dětských kamarádů, které tyto události rozdělí, aby k sobě tokem času opět museli najít cestu. Návrat po letech ukazuje jen zničenou zemi ve spárech fundamentalistické tyranie - pověstná trestní exekuce ukamenováním během přestávky fotbalového zápasu bude jistě patřičným důkazem. V jádru mi Kite Runner připomíná jistou paralelu k Persepolis (tj. kam může rozvíjející se asijský stát dohnat okupace následovaná zpackanou revolucí), jen v jiných reáliích a rozhodně bez odlehčujícího humoru. Tento příběh je nasáknutý emocemi, které díky režii a hudbě (výtečný Alberto Iglesias) fungují. 85%. Black Box projekce. (27.01.2008)

Důstojné zpracování Hosseiniho románu. Filmařsky vytříbené, výtečně zahrané a navíc doprovázené skvělou hudbou. Snad mi to jen přišlo ve srovnání s knižní předlohou poněkud chladné a jsem toho názoru, že filmař má větší arsenál k dojmutí diváka, než spisovatel. Ale i tak se tu našlo pár věcí, které dokázaly vzít alespoň trochu za srdce. 80% (22.01.2010)