Personal Velocity: Three Portraits
Réžia:
Rebecca MillerScenár:
Rebecca MillerKamera:
Ellen KurasHudba:
Michael RohatynHrajú:
Kyra Sedgwick, Parker Posey, Fairuza Balk, John Ventimiglia, Ron Leibman, Wallace Shawn, David Warshofsky, Leo Fitzpatrick, Tim Guinee, Patti D'Arbanville (viac)Obsahy(1)
Autorský snímek Rebeccy Millerové (1962), dcery slavného dramatika Arthura Millera, je vlastně složeným portrétem tří žen odlišného původu a osudů. Jedno však mají společné. Všechny se ocitají v jakémsi pomyslném bodě životního zlomu. Greta realizuje své ambice v malém newyorském nakladatelství. Přestože chce utéci vlivu otce, v mnohém jde v jeho stopách. Paula, která si po útěku z jednoho vztahu nese životem své těhotenství, se ocitá v dalším neuspokojivém vztahu. Delia opouští dělnické prostředí maloměsta, svůj starý život, manžela, a hledá sílu na všechno nové před sebou. To, co všechny hrdinky žene vpřed, je neopakovatelná a jedinečná kombinace osobní volby a předurčení osudem.
Nízkorozpočtový snímek talentované autorky s vnitřní přesvědčivostí mapuje svět žen, jejich zrání a životních křižovatek. Sny a ideály narážejí na neúprosnou realitu. Jediné, co zbývá, je poučit se z nich. Každá z hrdinek tak činí svým neopakovatelných způsobem a svou "životní rychlostí" zrání. Film obdržel řadu cen na festivalech nezávislých filmů po celém světě, např. Velkou cenu poroty na filmovém festivalu Sundance. V hlavních rolích uvidíme Kyru Sedgwickovou, Parker Poseyovou a Fairuzu Balkovou.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (23)
Každá chtěla před něčím utéct, nebo ne? Každá měla jiný důvod, nebo ne? Hodně civilní drama. Kvalita se s přibývajícími minutami zvyšovala. ()
Naučila jsem se od klubových filmů moc nečekat a abych řekla pravdu, tady se mi to osvědčilo. Lepší je být příjemně překvapen než zklamán že? No ono to platí u všech filmů že? Životní rychlost je zajímavé drama ze života tří žen, všechny jsou nějakým způsobem nešťastné a snaží se najít nějaká východiska. Vnitřní drama a nespokojenost se současným životem, je ale už takové klišovité téma co se týče dramatu. Stejně tak jako když studenti píší slohovky na téma bezdomovci, drogy atd. Musím přiznat, že jsem se chvílemi nudila a nevěděla, jak film uchopit, ale odnesla jsem si z toho nakonec dobry pocit a spokojenost, že to byl film v podstatě dobrý. A pro mě jako ženu, velice působivé. ()
Místy netradiční resp. nečekané filmové postupy (vyprávění ve fotografii atd) příběhu třech ženských osudů dodávají střihový šmrnc a někdy i potřebný spád. První dva fajn, děj klape, hrdinky sympatické (hlavně ta v té druhé je nádherná ženská), třetí je pak ztráta času. Rebecca Miller zvolila ale nešťastnou metodu. Tam, kde třeba fungovala polská Óda na radost, na níž se vystřídali tři různí režiséři, Miller selhává stejným režijním náhledem (hlavně třetí příběh). Kdyby byl film složen jen ze dvou prvních povídek, mohly by hrdinky dostat i více prostoru a příběh by se dal lépe odvyprávět. Takhle to je na mě moc uspěchané, zrovna, když se to začne rozjíždět, přijde stop a další zpackaný osud jedné z tisíce. Knížka (autorkou režisérka) by ale mohla být hodně zajímavá. ()