Edith Piaf

Další z filmů, které jsem měl na HDD nějaký ten rok a konečně jsem se k němu před pár dny dostal. Bohužel, zklamal mě. O Edith Piaf jsem se předtím nějak výrazně nezajímal, takže nevím, jak moc tento film odpovídá skutečnosti, ale myslím, že to mi nebrání říct, že by si zřejmě nejslavnější Francouzka zasloužila lepší biografii. Je to utahané, je to zmatené (občas nevíme, kdo je kdo a v kterém období se nacházíme) a některé scény jsou vyloženě nudné. Naštěstí film má dokonalou Marion, která si toho Oscara opravdu zasloužila a skvěle masky (nemohl jsem uvěřit, jak právě z té překrásné Marion dokázali udělat takovou starou, řekněme osobu :-)) takže je na co se dívat. Právě díky těmto dvěma faktorům (a taky kvůli účasti několika českých herců) jsem uvažoval nad 70 %, ale během těch pár dní se mi to rozleželo v hlavě a hlavně jsem si uvědomil, co mi zde (taky) chybělo. Nějaká výraznější scéna, která by mi zůstala v hlavě. Bohužel, ve filmu žádná taková není. Co jsem z něj akorát pochopil, bylo, že Edith Piaf byla hodně zajímavá a místy i rozporuplná osobnost. A jako taková by si zasloužila mnohem lepší film. 60 %. (07.10.2012)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)

Velmi dlouhý film o ženě, která přes své těžké dětství došla k nesmrtelnosti. Její hlas vyvolává emoce, mrazení v zádech, husí kůži a všechny podobné chvíle kdy každý člověk cítí, že žije. Její osobnost není taková jak by člověk čekal. pro mě osobně je silně nesympatickou postavou světa hudby, která vedle svého dokonalého hlasu byla ženou, kterou bych nechtěl znát. Můj odpor k ní je bohužel tak veliký, že pravděpodobně ani nedocením tento snímek, který však vystihuje nejen její osobu, ale i její život a nebojí se ukázat mnoho toho špatného z jejího života. Je těžké milovat a obdivovat snímek o člověku, který je vám odporný. Olivier Dahan natočil zajímavý snímek, který je možná příliš dlouhý, ale vystihuje svět, v kterém Edith Piaf žila stejně jako její osobnost a smysl života. Vizuálně film vystihuje všechno co má. Od škaredosti uliček Paříže a venkova až po přepych Ameriky. Milovníci jejích písní budou v sedmém nebi. Přesto mám pocit, že ten film tvoří jen a pouze hlas Edith Piaf, bez kterého by nebylo nic co by způsobilo emoce. Je to škoda, protože využívat jen nejsilnější zbraň stále dokola po 140 minut dlouhý film opravdu omrzí. (10.02.2008)

Neustálé přeskakování v časových rovinách opravdu bylo lehce matoucí a okamžitě nutí divákovi otázku: Proč to tak bylo?? Kdyby byl film vyprávěn jednoduše, chronologicky, poznal bych podle mě Edith lépe. Takle jsem se musel dost soustředit na pouhé orientování v čase a postavách. Skoro mám chuť říct, že to bylo zbytečné, na efekt.. Jediné odůvodnění, které mě napadá (kromě poutání divákovy pozornosti) by bylo Edithino zmatené vzpomínání na svůj život na smrtelném loži, což ale není dostatečné...nonic. Skvělá byla především scéna, kdy se Edith dověděla o pádu letadla. Výkon Marion Cotillard byl celkově úžasný! Film byl ale možná až příliš dlouhý, dovedu si představit lehké zkrácení. Pokud divák nezná život Edith Piaf, dozví se samosebou mnoho informací, ale také se (jako já) jakožto ne zcela informovaný dost ztrácí v menších rolích... Fanouškům Edith naopak třeba přeskakování v čase zřejmě vůbec vadit nebude. A celkově je to zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. Silnější 4**** (23.03.2008)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)