Edith Piaf

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)

Velmi dlouhý film o ženě, která přes své těžké dětství došla k nesmrtelnosti. Její hlas vyvolává emoce, mrazení v zádech, husí kůži a všechny podobné chvíle kdy každý člověk cítí, že žije. Její osobnost není taková jak by člověk čekal. pro mě osobně je silně nesympatickou postavou světa hudby, která vedle svého dokonalého hlasu byla ženou, kterou bych nechtěl znát. Můj odpor k ní je bohužel tak veliký, že pravděpodobně ani nedocením tento snímek, který však vystihuje nejen její osobu, ale i její život a nebojí se ukázat mnoho toho špatného z jejího života. Je těžké milovat a obdivovat snímek o člověku, který je vám odporný. Olivier Dahan natočil zajímavý snímek, který je možná příliš dlouhý, ale vystihuje svět, v kterém Edith Piaf žila stejně jako její osobnost a smysl života. Vizuálně film vystihuje všechno co má. Od škaredosti uliček Paříže a venkova až po přepych Ameriky. Milovníci jejích písní budou v sedmém nebi. Přesto mám pocit, že ten film tvoří jen a pouze hlas Edith Piaf, bez kterého by nebylo nic co by způsobilo emoce. Je to škoda, protože využívat jen nejsilnější zbraň stále dokola po 140 minut dlouhý film opravdu omrzí. (10.02.2008)

Samozřejmě jsem před filmem znal nejznámější písně od Edith Piaf, ale o jejím životě jsem nevěděl zhola nic. O to většího (tedy nečekaného) dramatu se mi dostalo. Stavba filmu, tedy vyprávění na přeskáčku, kde se prolínají línie smutného dětství, bujarého a nelehkého dospívání a dramatického "stáří" (období největší zdravotní krize), byla šťastnou volbou. Díky tomu slyšíme písně Edith Piaf již od začátku filmu, navíc - a to je nejdůležitější - si můžeme vychutnat jejich obsah v kontextu s událostmi ze života La Môme Piaf. Moc se mi líbily přechody ze "scény" domácí na scénu koncertní. Strhující drama s důrazem na obsah se slušivým vnějším kabátem. Vyvrcholení filmu písní "Non, je ne regrette rien" je... Nemám slov, měl jsem v očích poněkud vlhko. Marion Cotillard je v titulní roli strhující. (06.08.2007)

Tři hvězdičky a velmi střízlivé hodnocení nevypovídají v mém případě o Dahanově filmu, že by byl průměrný. Fanoušci životopisného žánru a světoznámé zpěvačky zvlášť si můžou bez problémů připsat i dvě hvězdičky. Těmi 55 % celkového dojmu dávám najevo, že v případě Edith Piaf mě zajímá a vzrušuje její zpěv, do jejích písní jsem investoval ještě v době, kdy se už stahovalo o sto šest. Editin soukromý život mi je lhostejný, jakkoliv byl mimo jiné i díky její živočišné povaze naplněný milostnými úlety, alkoholem, drogami a nejrůznějšími aférami. Ty je ale schopná jak na běžícím pásu vyrábět kdejaká současná "celebritka". Jestli ale existuje pádný důvod tenhle snímek shlédnout, pak je to Marion Cotillard v hlavní roli. Předvádí neuvěřitelný herecký koncert a svou postavou doslova žije. Cotillard nejenže patří do 1. francouzské herecké ligy, řekl bych, že je momentálně nejlepší herečkou přinejmenším svojí generace. Svým výkonem bohužel zastinuje své kolegy - např. Sylvie Testud v roli její alkoholem nasáklé ušmudlané společnice je rovněž výborná... (26.09.2010)

Velmi hezký dojímavý film o těžkém životě slavné šansoniérky. Snímek Edith Piaf má na rozdíl od mnoha jiných životopisných filmů po celou dobu šťávu a napětí, tak jako byl zajímavý běh života hlavní hrdinky. Úchvatná hudba zde tvoří polovinu kouzla celého filmu. Trochu mi to připomnělo Formanova Amadea, životními překážkami a nemocí hrdiny, hudbou i kvalitou filmu. Obdivoval jsem také, jak dobře na filmovém plátně dokázali měnit stáří resp. mládí hrdinky a to především mladou zdravou tvář Žabce Vrabčáka resp. nemocnou tvář ztrápené Edith, po filmu jsem s potěšením zjistil, že tvůrci byli odměněni Oskarem za masky a druhým Oskarem pro Marion Cotillardovou v titulní roli. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226546-edith-piaf-mome-la/videa/ (16.04.2009)