Edith Piaf

Příliš ambiciózní pokus zachytit krátký život velké ženy. Olivier Dahan jaksi pozapomněl, že při jakékoliv stavbě je nezbytný spojovací materiál. Jeho hrad z písku, ač zkrášlen mnoha krásně opracovanými oblázky, se sesypává na jednu nevábnou hromadu, jejímž prohrabováním si nehodlám znovu špinit ruce… A celit nervy, neboť ani silný příběh, solidní výprava, nenapodobitelný zpěv a výtečné obsazení (mladá a krásná Marion Cotillard hraje předčasně zestárlou, drogami vysílenou zpěvačku úžasně!) mi nezabránili v četném otevírání tlamy (za účelem dorovnání kyslíkového deficitu) a v netrpělivém poposedávání (za účelem vědomého otlačení jiné části zadku). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nathalie, sportovec, murakamigirl , dzej dzej, bogomira (17.06.2010)

(1001) Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel. (24.01.2022)

S politováním musím oznámit, že jsem kvůli zpívající Edith Piaf alias Marion Cotillard úplně oněměla. Moc bych chtěla sdělit všechny své pocity, které jsem při sledování prožívala, ale slovy se to nedá popsat, to se musí prožít. Tak jak pro mnohé byla Edith bohyní, pro mě je odteď bohyní Marion. S klidným svědomím můžu říci, že po vzoru její písně Non! Je Ne Regrette Rien! nelituji ani jedné minuty strávené u tohoto klenotu! (11.08.2010)

Samozřejmě jsem před filmem znal nejznámější písně od Edith Piaf, ale o jejím životě jsem nevěděl zhola nic. O to většího (tedy nečekaného) dramatu se mi dostalo. Stavba filmu, tedy vyprávění na přeskáčku, kde se prolínají línie smutného dětství, bujarého a nelehkého dospívání a dramatického "stáří" (období největší zdravotní krize), byla šťastnou volbou. Díky tomu slyšíme písně Edith Piaf již od začátku filmu, navíc - a to je nejdůležitější - si můžeme vychutnat jejich obsah v kontextu s událostmi ze života La Môme Piaf. Moc se mi líbily přechody ze "scény" domácí na scénu koncertní. Strhující drama s důrazem na obsah se slušivým vnějším kabátem. Vyvrcholení filmu písní "Non, je ne regrette rien" je... Nemám slov, měl jsem v očích poněkud vlhko. Marion Cotillard je v titulní roli strhující. (06.08.2007)

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)