Kým si po nás príde

Nicholson a Freeman odvádějí svůj obvyklý standard, aniž by si překáželi a Rob Reiner jako by v poloprázdném scénáři chytal druhý dech. Věčná škoda toho příliš laskavého závěru, který nezávazné hláškování a utíkání před Zubatou degraduje minimálně o jednu třídu. Za příjemnou délku a trochu toho dojetí si ale film zaslouží přimhouřené oko. (60+%) (15.03.2008)

Film má velmi silné a vtipné scény, ale chybí mu trošku osobnosti. Někdy to vypadá jako velká cestovní reklama a já opravdu ted chci navštívit spoustu míst, která jsem viděla. Ovšem nemůžu se vyhnout srovnání s Klepání na nebeskou bránu. Ta mě zasáhla mnohem víc. Ovšem nemůžu říct, že by tento film také nebyl smutný. Nejvíc se mi líbil závěr filmu. Opravdu krásný konec. (15.01.2011)

Film s dvěma velikány - jackem Nicholsonem a Morganem Freemanem. Čekala jsem trhlou komedii o dvou dědcích co si na poslední chvíli před smrtí užijou, já se budu bavit, oni pařit. Ale houby. Je to konverzačka, akčnější scény asi jen dvě + milion keců o tom jak má Morgan Freeman úžasný život, ačkoli je chudý a že důležitá je láska a ne peníze ... Mně to teda zas tak nebavilo, i když pár momentů bylo skvělých (23.08.2009)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Jack Nicholson a Morgan Freeman. Dvojka, ktorej to spolu sekne. A pokojne týchto hercov môžeme označiť hereckými stálicami, čo bez menšej ujmy na dobrej povesti prechádzajú rolami vo filmoch rôznych kvalít. I keď sa ani oni nevyhli slabším filmom, ich herecká minulosť je celkom bohatá na zaujímavé filmové role, ktoré ako sú rôznorodé a zároveň tak podobné. Kým si po nás príde - je filmové klišé ako vyšité a v rámci tohto typu - filmov o umierajúcich - sa už len zriedkavejšie podarí vyčarovať niečo prudko originálne a skutočne zaujímavé, bez opakovania obohraných skladieb o poučení a znovu-nájdení rodinných hodnôt. Kým si po nás príde - je v prvom rade filmom Jacka Nicholsona a Morgana Freemana, ktorí si svoje postavy Colea a Chambersa skutočne vychutnávajú a je radosť sa na nich dívať. To však k výbornému filmu nestačí. (05.03.2019)