Obsahy(1)
Drama nelítostného střetnutí nováčků, neboli „zobanů" s „mazáky" se odehrává v československé armádě v sedmdesátých letech. Přesto nelze říci, že konflikty, které zde můžeme sledovat, patří minulosti. Nejsou dokonce ani výhradně a jedině doménou armády. K eskalaci těchto problémů může dojít všude tam, kde se zmocní vedení nekontrolovaná a nemravná moc, mající dost nástrojů k prosazení své vůle. Armáda se může přirozeně stát relativně vděčným prostředím pro vybujení šikany, protože je postavená z dobrých důvodů na strohém principu podřízenosti a nadřízenosti. Ale vždy jde o problém širší a obecnější, který se bohužel projevuje v různých sociálních zařízeních i v dnešní společnosti.
Knihovník Cejnar je pro vojenskou kariéru fyzickými i psychickými vlastnostmi ten nejméně vhodný. Usiluje jen o to, aby povinné období služby prožil bez pošlapávání lidské důstojnosti. Má ale smůlu. Zrovna v jeho útvaru je skupinka mazáků, kteří mají o náplni povinné vojenské služby jiné představy. Jejich násilnické sklony rostou úměrně s inteligentním odporem zobanů, které inspiruje ten zcela nehrdinský, ale zarputile zásadový Cejnar.
Scénář napsal Zdeněk Krhounek, který vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádě velmi dobře znal i nešvary spojené s šikanou. Za režii Zobanů získal režisér Jiří Vanýsek cenu Pierot 94.
(Česká televize)
Recenzie (95)
Po tomhle filmu je celkem jasné, že mě čeká rozhovor s tátou. Potom si ujasním finální hodnocení. Spíš než ukázka šikany, jejíž realitě bych i věřil, mi nějak nesedělo, že nad jedním bláznivým četařem by byl na kasárnách už jen jeden poručík a nikdo jinej komu si stěžovat. I když je fakt, že boj se šikanou přišel až v 80. letech. ()
Jsem nejen rád, že se takový film natočil, ale že jsem ho i viděl. Na vojnu jsem nastoupil v roce 1977 jako 26letý. Žádných "vojenských" akcí jsem se nečastnil, ale leccos jsem tam viděl. Byl jsem u několika útvarů, ale slovo zobani jsem neslyšel; všechno se odehrávalo v prostoru zalidněném zobáky, mazáky, špagáty a lampasáky neboli furťáky. Avšak ani v jedno rohu tohoto ringu nestál žádný hrdina. Všichni se všemu podvolovali jako osudu diktovanému řeckými bohy. Jednou jsem se pokusil jednomu z těch šikanovaných "ubožáků" pomoct, ale ten mě rychle odbyl: Ještě dva měsíce a potom budem sám "mazákom a ukážem těm zobákom ako sa to robí". ()
Když to bude člověk brát objektivně, tak ano i takhle drsně mohla vojna někdy vypadat i když si sám osobně myslím, že tady jsou vtěsnané veškeré možné mazácké kratochvíle, vyšroubované až do extrému. Ale dejme tomu, mít to takhle pěkně všechno pod jednou střechou, asi nebylo pro zobáky nic moc příjemné, ale to byla prostě vojna. Extrémy s mrzačením a úniky do hraničních pásem, to už bylo fakt jen pro televizi... Vcelku ale zajímavě zvládnuté, rozhodně na televizi! ()
Povinný kino, až se zase někdy někomu bude stýskat po povinné vojenské službě... S podobnými zážitky se vracela polovina vojáků. Nejhorší na tom je, že tyhle šílený praktiky mohou mít na armádu - na její fungování - ve výsledku skutečně pozitivní dopad. Proto se šikana nikdy skutečně nepotírala, naopak se ve skutečnosti skrytě podporovala. Přispívala k proměně člověka v součást tupého stáda, které pak můžete hnát s kulometem třeba proti tankům. Všechno OK, až na výběr hlavního hrdiny, tahle volba nebyla šťastná. Ale najděte kluka s vizáží suché větve oplývajícího sebevědomím, které mu umožní být přesvědčivým televizním hercem. V tomhle šuplíku byl holt za posledních 30 let Javorský úplně sám. ()
Zobani je myslim velmi a nepravem opomijeny film. Ja na vojne byl v roce 2000 a takovou mazackou vojnu jsem nezazil, nekolik pokusu tam sice bylo,ale velmi slabych a neuspesnych. Zajimave bylo, ze takhle si honili triko hlavne chlapci bez vzdelani, kteri po par mesicich dostali frcku a neco si sobe a okoli dokazovali. Nekolik z nich na zaver podepsalo take gumackou vojnou (co jineho se dalo cekat). Ja byl v prijmaci velmi za dobre s nasima VD (vedouci druzstev) a i ty ostatnima nenavideny me paradoxne meli radi a nijak si me nevsimali. Jde o charakter cloveka, jak zapadne, jak se chova, o moralku. Ano a ti slabsi nebo problemovi se mohli dostat pod plnou kontrolu mazaku. Nekolik veci me ve filmu dost fascinovalo a nekolik veci mi prislo dost nesmyslnych, veci ktere by se opravdu stat nemohly ani snad v ty nejtvrdsi mazacky vojne, tim nechci film shazovat, pokud byl natocen podle skutecne udalosti, mozna na tom neco bude. Kazdopadne Etzler svoji roli zahral bravurne a v takovem prostredi bych ho opravdu nechtel potkat. Mozna by bylo mensi zlo takoveho mazaka zneskodnit jiz v zarodku. Porovnani s Chlapci a chlapi mi tu neprijde moc vhodne. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (7)
- Film je natočený na základe skutočného prípadu vojenskej šikany z roku 1970. Josef Konečný, ktorého tu stvárnil Miroslav Etzler, bol za dvojnásobnú vraždu a šikanu najskôr odsúdený na trest smrti, ale vzhľadom k dosiaľ vykonanej službe bol nakoniec rozsudok zmenený na doživotie. (Jello Biafra)
- Ve scéně, kdy hlavní hrdina hlásí své jméno vojákovi při vstupu do kasáren, říká, že se jmenuje Kamil Cejnar. Když se ale o pár minut později představuje vojínu Adamovi, říká, že se jmenuje Mirek Cejnar. (Severus007)
- Tento film se natáčel ve velké míře v prostorách roty Devět Mlýnů a taktéž při nácviku střílení je zřetelně poznat Mašovická střelnice ještě s věží a "špakem". Ve scéně, kdy vojín Cejnar (Michal Bumbálek) utíká, utíká z Mašovické střelnice, sebíhá kopec po tzv. Železných schodech a doběhne k lávce přes řeku Dyji. Když ho na konci spolu s četařem Konečným (Miroslav Etzler) odvádí PSáci, je vidět široký pás, kudy kdysi vedla signální stěna. Film začíná záběrem na křižovatku po které přichází hlavní postava filmu. Křižovatka se nachází na začátku obce Hnanice, asi 10 km od Znojma, na hranicích s Rakouskem. (ČSFD)
Reklama