Dar od Boha

Čo vlastne sleduje tento film? Je to akási zdramatizovaná verzia seriálu „Tie roky sedemdesiate“. Každá rovina, ktorú film zobrazuje, či už je to rodinná dráma o zbližovaní a mravných problémoch, problémoch dospievania alebo nadsadená satira spoločnosti tej doby, je rozobraná a spracovaná do detailov. Čo si z toho odnesie divák, ťažko povedať. Viem ale, že miestami som sa aj mierne nudil, čoho príčinou bola hlavne nerozvinutá humorná výpoveď, no určite nie scenár (hlavne konverzácie boli na úrovni), ani herci. Takže by som bol nerád, keby ostali nepovšimnutí. A som rád, že HBO dáva priestor aj podobným filmom. 80%. (30.07.2007)

Jsou špatné filmy, které zná každý, a jsou výborné filmy, které unikají pozornosti. Na Dar od Boha jsem narazil náhodou a prakticky nic jsem od téhle kanadské komedie nečekal. O to větší bylo mé překvapení, jak příjemný a působivý je to snímek. Příběhů o obtížném dospívání je spousta, ale tenhle film dokáže být originální, mísí humorné prvky s tragickými momenty a ve všech fázích působí naprosto realisticky. Je to výpověď o určité době, kdy muži ještě hráli úlohu živitelů rodiny, ale postupně v téhle roli ztráceli půdu pod nohama s tím, jak probíhala emancipace. Měnil se i pohled na homosexualitu, objevil se ale problém drog a to všechno se v Daru od Boha nějakým způsobem ventiluje. Velmi slušně zahrané, ale tím největším kladem je chytrý scénář. Film, který potěší a ulpí v paměti. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

Skvělej příběh, bezvadný retro, perfektní hudební doprovod... nějak nemám výraznějších výtek. Představitel hlavní role - výbornej. Jeho proměny v průběhu filmu, a tím i let. Postava otce taky dost luxusní - chlápek typu Kevina Spaceyho, s podobným charisma, kterej má samozřejmě gaye za zhoubu lidstva a je pevně přesvědčenej, že on přece nemohl zplodit homosexuála... Každopádně to ale není "teplej" film!! (05.10.2011)

**** Už jen z toho důvodu že je manžel z podobné početné rodiny, kde se o dívku nezavadí a opravdu co bratr to jiný jedinec s jiným zájmem. Děj zasazený do šedesátých let, způsob vypravování a skvělá muzika to vše mě hodně sedlo. Závěr loučení synů s otcem při odchodu z pohřbu mne dostal snad ze všeho nejvíc. (16.02.2015)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)