Okamih zlomu

Možno je to len náhoda, ale v poslednej dobe mám z väčšiny amerických filmou pocit Deja Vu. Tento výjav nepomohol ani tomuto snímku, kde je síce Hopkins sám diabol, a Gosling jeden z najsympatickejších mladých tvárí súčasnosti, no pointa padajúca hneď v prvých piatich minutách pokazila celkový, inač štýlový dojem. (28.04.2009)

Scénář: Daniel Pyne, Glenn Gers .. Even a broken clock is right twice a day. Arogantní Gosling a důmyslný Hopkins v netradiční hře důkazů a právnických argumentů. Kde je pekelný Hopkins, tam je cítit napětí, avšak mnoho míst to není. Scénář se sice tváří hodně chytře, leč jeho obsah stěží stačí na celý film a tak je děj předkládán ve velice pomalém tempu, kdy režisér servíruje spousty malebných záběrů, díky nimž minuty ubíhají skutečně pomale až se člověk místy nudí. Když k tomu připočtu závěr, kde mi k dokonalé tuctovosti chyběl už jen skrytý diktafon, musím o filmu Fracture hovořit spíše jako o průměrném filmu, který v obdobně tematizovaných snímcích zapadne hodně hluboko. 50%. (25.08.2007)

Veľmi pekné, decentné a vzorové vyplnenie thrillerovej šablóny. Prvú hodinku sa už zdá, že pôjde o niečo viac, než len štandardný a rutinný thriller, záverečná polhodinka mi však dala facku a usadila aj percentná smerom dole, čo je škoda najmä kvôli sľubnému nápadu, snažiacich sa hercov aj slušne odvedenej práce zo strany réžie. 75%. (18.01.2009)

Namachrovaný snímek sepsaný dvojicí schizofrenních pisálků, jejichž kvalitativní sinusoida je mnohem zajímavější než vlastní dílo. Prvních dvacet minut, začátek dramatického oblouku, nestojí vůbec za nic. Sice si nelze povšimnou krásného vizuálního pozlátka, ale příběhově je to o ničem. Nabubřelá nuda, která se snaží šokovat značně uhozenou zápletkou. Pak ovšem přichází probuzení. První scéna s Beachumem je všechno možné, jen ne nuda. Je humorná, sice drobně neoriginální, ale funguje a dokáže udržet divákovu pozornost. Informace jsou podávány velmi chytře a jejich kouskování napomáhá rychlému pochopení (nepříliš složitého) charakteru. Následuje první setkání Beachuma s Crawford a jedná se o bezmála perfektní hru dvou za svým cílem si jdoucích mužů… Ve vyšetřování vraždy a nečekaných Crawfordových hrátek snímek příliš nechybuje. Krokem vedle byla otřesná vedlejší linie. Jakmile se příběh jen drobně odkloní od souboje těchto dvou charakterů není se na co dívat. Ultrahloupá vata zbytečně natahující stopáž táhne snímek ke dnu. (27.10.2008)

No vida. Ani se mi na to nechtělo, ale přítelkyně chtěla mermomocí do kina. A nakonec můžu říct přišel, viděl, spokojen. tedy ne že bych neměl výhrady k oné údajně dokonalé vraždě, logických děr není právě pomálu, už jen jak mohl Crawford předpokládat, že k případu přijde právě Nunally. Potom taky se mi nezdá filmový výklad zásady ne bis in idem, ale nejsem znalec amerického trestního práva, tak budiž. Co se mi však velice líbilo, byly charaktery ve filmu. Ani ne tak Crawford jako především Beachum, krásný prototyp namachrovaného zmrda, který si myslí, že mu patří svět a potřebuje pořádně přes držku. I jeho přerod v člověka, který chce napravit svou chybu a dát průchod spravedlnosti, je dobrý. Taky mě potěšilo vyústění jeho románku s potenciální nadřízenou. Obával jsem se klasického sladkobolného zakončení ve stylu drahý, já ti vždycky věřila, ale sl. Gardnerová naštěstí zůstala svým (ne)charakterem v mezích, kam podle jeho průvodních projevů patřila. Takže děravá zápletka vs. dobře napsané postavy, celkem slušný výsledek. (05.08.2007)