Krásný čas

Překvapivě dobrý televizní film, vedoucí k hlubšímu zamyšlení nad českou společností. Příběh mladé ženy je reálný, či jinými slovy velmi pravděpodobný a má všude kolem nás tisíce variant, ale s jedním společným prvkem: žádný fundament, není vyšší smysl života, není jiná odpovědnost než sobě sama. Mladí lidé chtějí být šťastní a chtějí být lepší, ale nemají žádný pevný bod. A tak se snaží sami sebe (jako baron Prášil) vytáhnout za vlasy z bažiny, do níž je to stále stahuje. Andree Sedláčkové se výborně podařilo vykreslit postavu estébáka v demoliberální společnosti, též šlechtice i mladé Renaty, která reprezentuje tolik jiných českých dívek... (04.02.2008)

Naivita Sedláčkové pokračuje. Tento filmeček je sice blíž předchozímu dílu Můj otec a ostatní muži, ale ty příhody a návaznosti na předchozí události jsou vysloveně k smíchu. Roden hrající šlechtice je taky kapitola sama pro sebe. A kdeže se vlastně vzala ta profi odbornice na Francii, když jsme minule opouštěli děvčátko, které teprve získalo azyl 17. listopadu 1989? Ani raději nebudu řešit nelogiku rozbití vztahu s kamarádkou, která ještě za studií a v Paříži tvořila pevný bod v Renatině životě a posléze stačilo, aby se nepohodly v otázce chlapů a pohádky byl konec navždy. (02.05.2020)

Tvorba Andrey Sedláčkové mi vždycky byla sympatická, v Krásném Čase ale bohužel sklouzla do příšerného českotelevizního průměru, kde se postavy místo dialogů jen neustále hádají, hlavní hrdinka si to hned s každým rozdá a byznysmen Mrkvička chodí pořád ve stejné kravatě. Je to škoda, protože námět - jakási autorčina psychoanalýza, vyrovnávání se smíšenými pocity po návratu z emigrace - rozhodně má velký potenciál. Zřejmě až moc a autorka jako by nevěděla, jakým směrem se vydat. Takže nakousne chartisty, předsudky vůči emigrantům, průvodní jevy transformace ekonomiky v 90. letech, porovnávání se s úspěšnějšími souputníky, porozchodovou obsesi, to, jaké dokážou ženy být potvory atd. atd. Sedláčková si většinu těchto jevů necucá z prstu, a tím víc zamrzí banálnost a povrchnost výsledku (je možné, že jí do scénáře kecali geniální dramaturgové ČT, nechci jí křivdit). Přítomnost Mrkvičky, výborná Vránová ani odhalený hrudník Vilhelmové už to bohužel nezachránily. (12.10.2014)

Táto čas rozhodne prevyšuje predošlý príbeh z roku 1989. Rovnako ako hrdinka dozrel aj scenár a napriek mnohým zjednodušeniam a určitej dávke naivity, ktorá robí z jednotlivých postáv príliš ploché osoby, ktorým chýba ľudský rozmer sa na to dívalo celkom dobre. Mohlo to však byť omnoho lepšie - toto je tak na tri +. (20.11.2006)

Vyrovnat se s minulostí svého otce se hrdince daří až v čase, kdy už nemůže svůj nový postoj nikterak s otcem konfrontovat. Závěrečný díl trilogie má rozměr právě ve zobrazování té nechuti mladší generace akceptovat přehmaty rodičů v mimulosti. Což je možná správné, ale dost tvrdé. Tato nechuť brání vnímat je především jako rodiče. Výborný Mrkvička je ozdobou filmu. (11.05.2009)