Obsahy(1)
Dokument vystihuje sílu rodinné tradice, kterou nezničila žádná doba. Po čtyřiceti letech komunismu, kdy vydržel málokterý soukromý zemědělec, dokázali rodiče Hanky udržet v krvi svých dětí touhu pokračovat. Hanka navíc přilnula k oboru, který je neobvyklý a pro mnohé její vrstevníky možná až směšný. Je jen málo mladých chovatelů, kteří by chtěli zachovat a udržet ten nejlepší chov. Kozy nejsou zrovna atraktivní plemeno, přesto si je Hanka zamilovala a věří, že její minifarma nezanikne. Naopak, že bude moci své znalosti zúročit a že se brzy její produkty stanou nejžádanějšími potravinami na našem i zahraničním trhu. Hančin táta pochází z hluboce prokořeněné zemědělské rodiny. Co paměť jejich rodokmenu sahá, statek se dědil z otce na syna nejméně 200 let. Jeho rodiče měli v malé vesnici ještě donedávna 100 hektarů pozemků. Máma přiznává: "Všichni jsme na naší půdě pracovali, někdy jsme i nadávali, teď, když to nemáme, nám to chybí." A Hanka, její dcera, s obdivem přidává: "Když jedno zrníčko vzklíčí a je z něj dalších třeba dvacet zrnek, je to zázrak! A jak voní!" Hanka už od dětství měla jiné zájmy než ostatní děti. Tu farmařinu asi měla v krvi. Od dvou let se "motala mezi kravskými zadky a kozími bobky, pomáhala sbírat vejce ve slepičárně, jezdila na fůře sena jako velká selka". Objížděla s tátou polnosti, nasávala vůni čerstvě pokosené trávy a obilí. Místo panenek dostala k narozeninám malý traktor. A jezdit na něm začala u babičky. Tam byl pro ni ten pravý ráj. Stará vesnická chalupa, 5 kravek, 2 prasata, ovečky, slepice a králíci. V šesti letech poprvé sama dojila a byla schopná se o zvířata starat. Poklízela, stlala a chodila na pastvu. Její každodenní cesta ze školy vedla hned do chlívu. Děcka se jí smála, že smrdí hnojem, ale jí to vůbec nevadilo. "Neznám krásnější vůni!" říká i dnes Hanka s úsměvem. A byla to právě babička, která ji naučila všem těm farmářským dovednostem. Naučila ji ale i vnímat přírodu a svět velkých maličkostí. Třeba sedět na sluncem vyhřáté mezi a z ukazováčku pouštět berušky, navlíkat na stébla lesní jahody, cítit vůni mechu a mateřídoušky, vážit si starých věcí, být pokorný a poctivý. Ve třinácti si Hanka koupila první vysněnou čistokrevnou kozu. Její majitel byl navíc ochotný svěřit se se svými zkušenostmi. Hana netušila, že i čistokrevná koza musí mít svou plemennou knihu, má svůj rodokmen, že se šlechtí a každý druh musí splňovat daná kriteria. Že genetika je věda, která má i mnoho neznámých. V patnácti odešla studovat do Hořic na střední zemědělskou školu s pevným rozhodnutím stát se veterinářkou. Dnes je jí jasné, že musí do sebe nasát co nejvíc vědomostí a znalostí, aby v těžké konkurenci obstála. Zajímá se o všechny obory, které se zemědělstvím a prací se zvířaty souvisí. Našla pro svou posedlost farmařením i spojence. Potkala kluka z vedlejší vesnice, který sice studuje stavařinu, ale protože taky vyrůstal na gruntu, chápe ji a fandí. Je pro ni nejlepším kamarádem a pomocníkem. Z polorozpadlého hospodářského stavení společně budují ustájení pro kozy a ovce. Všechen volný čas, hlavně o prázdninách, věnovali oba nádenickým pracím. Jirka jako budoucí architekt kreslí plány pro nový chlév. Bude stavěný do 24 kusů - do každého přijde 8 zvířat. Nakreslené už jsou i krmné žlaby, boxy pro kůzlata, individuální boxy pro izolaci, porodna i místnosti pro výrobu sýru a kozích výrobků. S Jirkou jezdí na semináře, kde se dozvídají novinky, chodí pracovat a sbírat zkušenosti na kozí farmu, kde chovají kozy ve velkém. Hanka s Jirkou mají velké plány. Hlavně chtějí oba zůstat na venkově a věnovat se farmařině. Chov a výroba kozích produktů potřebuje velké investice, které oba mladí nadšenci zatím nemají. Hana je však mladou osobností, která vidí své budoucí povolání veterinářky v širokých souvislostech. Její hluboký vztah ke zvířatům, k půdě, k přírodě coby živitelce a učitelce, určuje veškeré její jednání. Je pokorná, váží si ceny lidské práce a je pyšná na svůj zemědělský rod. S hrdostí si říká "kozí máma" a už dnes je člověkem s jasným žebříčkem hodnot. Ví, kde je její životní místo, které by nevyměnila za nic na světě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1)
Jaký to krásný farmářský pohled z okna po ránu na včechna ta nekonečná pole okolo a na tři kozy jako krávy chudých. https://www.ceskatelevize.cz/porady/1042643646-nehasit-horim/304294341530006/ ()