Fanfan
Fanfan
Réžia:
Alexandre JardinKamera:
Jean-Yves Le MenerHudba:
Nicolas JorelleHrajú:
Sophie Marceau, Vincent Perez, Marine Delterme, Bruno Todeschini, Arielle Sémenoff, Micheline Presle, Thierry Lhermitte, Gérard Séty, Mathilde Vitry (viac)Obsahy(1)
Když Alexandre náhodou potkal v domě svých společných příbuzných krásnou Fanfan, velmi rychle pochopil, že tahle nepředvídatelná vitální dívka prahnoucí po životě, je jeho životní láskou. Že je jedinečná a přitom jakoby byla všemi ženami, po kterých kdy toužil. Ačkoli cítí, že přitažlivost je vzájemná, nemá odvahu podvést nebo dokonce opustit Lauru, se kterou už dlouho žije poklidným životem, který se nenápadně stal nudnou rutinou. Touží totiž po stálosti a má panickou hrůzu z toho, že by jednal stejně jako jeho přelétavá matka. Současně se však nedokáže vzdát blízkosti Fanfan a proto se rozhodne udržet si dívčino přátelství za každou cenu, ale ovládnout přitom touhu, která ho spaluje. Když bylo Fanfan patnáct, vzala si její sestra, dvojče, život. Od té chvíle žila za dva. A teď našla Alexandra, ale ať se snaží sebevíc, zdá se, že jeho rozhodnutí nedokáže nic zvrátit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Strašná škoda toho závěru! Kdyby ten konec Francouzi "nepoameričtěli", byl bych sáhl po plném počtu hvěz! Bezesporu je to krásný a poměrně neobvyklý film. Alexandr trpí zvláštní fóbií. Svou milovanou Fanfan (nádherná Sophie Marceau) si chce udržet, ale aby mu nezevšedněla, tak odmítá veškerý fyzický kontakt, včetně polibku!!! Má trauma z dětsví, kdy si u jeho matky podávali dveře muži, jako na běžícím pásu.Takovýto vztah, nevztah se Fanfan nemůže líbit a zdá se, že vše spěje k tragickému závěru. Právě ve chvíli, kdy Alexandr začíná číst prakticky dopis na rozloučenou, já uvažuju o 5ti*, protože tak by to logicky skončit mohlo. Bohužel nebylo tomu tak, viz.výše. Přesto je to velmi pěkný film, zvláště nápad se zrcadly, kterými přepaží Alexandr svůj a Fanfanin byt, je vynikající!!! ()
Přiznávám, že můj vztah k tomuto filmu je natolik niterní, že nemohu zaručit objektivitu svého hodnocení 😉. Pokud Vám ovšem život dopřeje takovou míru štěstí, že Vás obdaruje setkáním s Femme fatale (Ženy s Homme fatale 😊) a opojeni láskou protančíte v rytmu valčíku noc ve Vídni, budete film Fanfan zbožňovat stejnou měrou, jakou ho zbožňuji já. ()
Všechno se divák dozví až na konci filmu. Celkově film působí spíchlý horkou jehlou. Vykreslení postav je takové jednoduché a zamilování na první pohled je naivní. To, že si člověk rodiče nevybere a často je traumatizován debilní výchovou, není nic nového. A zrovna toho tématu není filmový průmysl ještě přesycen. Na filmu mě strašně znechutily filmové triky, které neměly vůbec žádný význam a působily lacině. A ty úvodní titulky? Hnus! ()
Mám slabost pro romantické komedie, ale tohle není ani vtipné, ani něžné. Je to zoufalá nuda střídaná křečovitými scénami. Hrdinové jsou nevěrohodní, jednají naprosto nelogicky a zkratkovitě. Snad by se to dalo brát jako letmý vhled do života menšín, protože krásná dívka, která by se opravdu zamilovala do tak úchylného, sobeckého a zbabělého chlapíka by musela mít jen půlku mozku. No jo, já vím, že člověk se zamiluje do ledaskoho, ale tenhle příběh postrádá filmovou logiku. /24. 5. 2010/ ()
Poněkud pozapomenutý a utajený klenot francouzského romantického filmu. Kdo je fandou tohoto žánru neměl by si tento film nechat ujít. Sophie hraje osudovou ženu v životě mladého muže příliš znuděného svojí přítelkyní a její rodinou. Hledá něco jiného, utajenou známost ale zároveň nechce být nevěrný svojí přítelkyni, tak se se Sophií stýká ale rozhodne se, že se jí nikdy nedotkne, že vše se bude odehrávat pouze v rovině čisté metafyzické lásky. Na konci filmu hraje důležitou roli celostěnové zrcadlo, jaké mívají tanečníci v tělocvičnách. Což je vůbec jeden z nejlepších voyaerských příběhů. V příběhu lze najít vliv Polanského Hořkého měsíce, což pro mě není nejlepší vizitka,ale paralela na erotičnost tohoto filmu je tu znatelná. ()
Reklama