Prísľuby z Východu

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Na mě až moc jednoduchá a neobjevná komorní storka o zapletení se obyčejného člověka s nebezpečným světem ruských mafiánů v Londýně. Má to pár příjemně brutálních momentů, dobré obsazení (Armin Mueller-Stahl vystřihl velmi charizmatického bosse a frajer Cassel je fajn i v roli slabocha), ale Cronenberga v tom necítím ani trochu. (15.10.2011)

Celkem zbytečný film, který bych stejně tak dobře mohla nevidět, aby ve mně zanechal podobně silný dojem - Cronenberga asi definitivně přestaly trápit noční můry a užívá si normální, spokojené, klidné, obyčejné stáří. Jeden ze dvou větších kladů filmu - totiž sexy hnusáka Cassela - navíc ve výsledku trochu zneuctil fakt, že místo Vince pobíhá nahý po plátně nesexy überošklivák Mortensen (tím druhým kladem je pár chutně zvládnutých scén s více či méně fatálním ubližováním lidskému pokolení - no aspoň s tímhle režisér nezklamal). A jako bonus mi ještě jistě někdo vysvětlí, co je supř na tom, když se mezi sebou Rusové baví anglicky s kůl přízvukem, namísto normálně rusky, dík. P.S.: "Nezapomeňte film ohodnotit na www.csfd.cz" aneb "tenkrát poprvé". (13.01.2008)

Přesně tím, čím mě Dějiny násilí odradily, si mně Východní přísliby získaly. Cronenberg se vážně nezapře. Surové, ale ne časté scény, useknutý konec s většinou dějových linií otevřených a stoprocentní sázka na atmosféru příběhu. Poprvé od LOTRa mi není Mortensen vyloženě nepříjemný a jeho ruský přízvuk je cool. Ne, že by to bylo jen o cool přízvuku, ale přeci jen si nejsem jistý, jestli se mi z toho za měsíc vybaví i něco jiného. Zatím ale film celkem působí 80% (29.01.2010)

Jak jsem psala již v komentáři k Americkému gangsterovi, ze srovnání těchto dvou nejnovějších mafiánských filmů, vycházejí pro mě Přísliby o něco vítězněji. Je to hlavně díky tomu feelingu :-) Starší Cronenbergovy filmy mě nikdy zvlášť nezasáhly, ale ty poslední dva (společně s Východními přísliby i Dějiny násilí, také v hlavní roli s Viggo Mortensenem) mi to stonásobně vynahradily. Myslím, že tohle spojení herce a režiséra nám bude mít ještě co říct. (24.02.2008)