Prísľuby z Východu

Cronengerg opět září ! Ten chlap je génius. Je to drsný příběh o zločinu a spasení s neobvyklou (skrytou) něhou. Cronenberg používá každou možnou narážku k rozvíjení příběhu. On nás upoutá k příběhu, ponoří nás emocionálně k postavám,které nejsou líčené jako Špatné či Dobré. A tohle je Cronenbergův mistrovský talent, ukázat nám každou postavu jak si on přeje, bez jakéholiv předešlého výroku a nepřítomě přivodí diváky hrát emocionálně s něma.Scéna v sauně jednoznačně největším Highlightem filmu. 75%. (05.01.2014)

S trochou nadsázky řečeno, postava Naomi Watts jakoby vypadla z nějakého naivního románu Daniely Steele a vytváří tak dokonalý kontrast s tvrdým mužským světem podsvětí s poněkud nekompromisním nádechem (detailní podřezávání krků, nůž v oční bulvě). Právě tento kontrast je největší předností příběhu, který není nijak objevný, nutno ale říci, že Cronenbergova neokázalá režie je velmi příjemná a účinná, protože navzdory triviální zápletce dokáže jeho film vtáhnout do děje tak, že vám těch 100 minut uběhne strašně rychle. Oproti předchozímu slabému ´History of Violence´ opravdu velmi poutavé s několika vskutku nezapomenutelnými scénami (úvod, saunová bitka Mortensena v ´rouše Adamově´). Na fenomenální trojici Mueller-Stahl, Cassel, Mortensen bych se mohl dívat celé dny.... (08.01.2008)

Syrové, drsné a dokonale vygradovné, přestože chybí hranice, kde gradace začíná a kde končí. Cronenberg rozplétá a zaplétá až příliš snadno, vše ale překrývá neskonalým režijním umem. Mimochodem, poprvé od Pána prstenů mám pocit, že Aragornův Mýtus padl a nastupuje Mortensenovo očištěné herecké Ultimátum. (18.01.2008)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Rozvedení Cronebergovy režijní brilance z "Dějin násilí". Zatímco tam se obyčejnost (a její kontrast s násilím) soustředila na běžnou americkou rodinu, v Příslibech ji Cronenberg paradoxně koncentruje do světa vorů v zakone (tedy ruské mafie). Kdo čeká černo-bílou, hnusácké karikatury, démonizace, bude překvapen. Cronenberg měří stejný díle obyčejné rodině, jako mafiánům, nechává je večeřet, hýčkat děti a stejnou pozornost věnuje proříznutému krku jako posezení při garmošce. Výsledkem je fascinující vypravěčský tón, který jen málokdy sáhne ke zvýšení hlasu (a právě tehdy je film nepatrně pokažený falešnými tón velkého dramatu). Viggo Mortensen je úžasný, jeden z nejpůsobivějších fyzických výkonů herce, které jsou v současnosti k vidění. Naomi jen kvete, vrásky nevrásky. Zápory? Opět scénář, který má dost děr v logice a struktuře příběhu. A také twist, který narozdíl od Dějin hlavní postavu spíše sploští. Což nic nemění na tom, že Přísliby jsou fantastickým thrillerem a Cronenberg má životní fazónu. [85%] (13.01.2008)