Súdny deň

Solidní mix několika filmů parodujících vše od Mad Maxe, přes Resident Evila, až po 28 Days Later.... Zápletka je již klasicky tristní, epidemie ve Skotsku zapříčinila jeho následnou izolaci před okolním světem, uběhne pěkná řádka let a virus strikes back. Záhuba se nevyhnutelně blíží a je tedy potřeba vyslat našeho hrdinu na záchranu světa, respektive hrdinku (Rhona Mitra), která asociuje Millu Jovovich z Resident Evila. Brány Glasgow se znovu otevírají a na scénu vstupuje tým mariňáků v obrněném transportéru jako vystřihnutý z Aliens. V temném světě za ochrannou bariérou objeví agresivní svět s vlastními pravidly, ve kterém panuje zásada zabij nebo budeš zabit a tak může divoká jízda v čele s Eden Sinclair začít. V Doomsday samořejmě nechybí ani spousta krve, násilí a akce, ta je podpořena kvalitní metalo-rockovou postapokalyptickou hudbou od Tylera Batese, dále drsných hlášek a běsnění futuristických pankáčů. Tento guláš přinesl pod taktovkou Marshalla uspokojující podívanou, která jen bezhlavě nevykrádá jiné filmy svého žánru, ale razí si mezi nimi i svou vlastní cestu. (6/10) (18.07.2008)

Docela mě baví představa zmatených producentů, když se při interním promítání po 45 minutách filmu dočista změnil žánr, aby postapokalyptickou nudu s pár brutálními záběry, dementními pankáči, zoufalými vysvětlovačkami nahradil neskutečně hravý LOTRoidně nasáklý nářez, ve kterém je učebnice logiky něco jako satanova bible pro křesťany. V ten moment se museli všichni zákonitě chytat za hlavy, ale mě tím Marshall překvapivě dostal. Přestal jsem se nejenom škodolibě posmívat Rhoně Mitře, jejíž cool/hot index se nikdy nedostane do té správné polohy, ale i filmu, jenž si ze sebe a ze všech okolo začal dělat regulérně srandu. Jacksonovské nájezdy, Morie s ukrytým Bentleym v kovovém kontejneru, to všechno a ještě mnohem víc dělá ze Soudného dne absolutně zábavnou kokotinu bez jediného scény dávající smysl. Závěrečná Mad Max honička je pak vcelku příjemným rozloučením za naprosto šílenou jízdou, která je po střihové stránce zcela nezvládnutá, ale má styl a je přes všechny vady (a že jich je) doopravdy zábavná. (14.04.2008)

Jízda ve velkém, post-apokalyptickém, stylu, který si nebere servítky s ničím a s nikým. Fanoušci podobně laděných filmů budou nadšení odhodláním Neila Marshalla předvést i to nejšílenější, co ho napadne. Dočkáme se poskoka v latexovém oblečku, který miluje bolest. Uvidíme agentku s umělým okem, která má zachránit Anglii před virem, kterému utekla když byla ještě dítě. Nahlédneme do středověku a do punkové komunity kanibalů. Projedeme se neskutečně dlouho, drsnou a agresivní honičkou a mnohem, mnohem víc. Soudný den je film, který tu nebyl mnoho let a navazuje na filmy jako Šílený Max. Ignoruje myšlení a otázky diváka a dává mu za to drsnou podívanou, kterou mnoho lidí zkritizuje za bezduchost a krvavost a jiní ji za to samé budou obdivovat. Efektní a zábavné a k tomu všemu Rhona Mitra v první pořádné šanci předvést jestli je pouze hezkou modelkou na plátně nebo i trochu herečkou. Jsme rád, žes to natočil Neile. (26.07.2008)

Jasně, střih je na propečení médium (minimálně), je alarmující, že režisér nedokáže pracovat ani s tak triviálním prototypy postav, které si předepsal, ale hrozně mě bavila struktura toho filmu, která vůbec není blbá, dokonce je hravá a reflektovaná. Jde o kombinaci herních polí počítačových her (de facto 3 výrazně stylizované mapy - reálpolitik Londýn, punk Glasgow a středověká Vysočina) se syžetem sestupu do srdce temnoty (včetně zvýrazněných momentů "přechodů" časoprostorových pásem - ocelová brána, parní vlak a tunel pod kopcem). Když to rozebereme trochu vážněji, tak na jedné straně spektra máme pragmatickými politiky ovládaný Londýn, mezi tím anarchistické pásmo čistého libida a nekontrolovaných pudů a na druhé straně spektra "vědu a intelekt", která zdegenerovala do tmářské tyranie osvícené mysli. Hrdinka si mezi tím vesele zasurfuje, nezjedná žádnou světanápravu a vrací se tam, kam patří i celý film - do veselé, dekadentní a estrádně-kanibalistické roviny (mimochodem pokud jsou akční sekvence posrané střihem, kanibalská popkulturní hostina je brilantní!). Řád politiků je zkorumpovaný, vzdělanci zešíleli, takže lehce zohavená Rhona Mitra patří mezi vyžilé skotské punkáče a anarchisty. Žádná velká spása. Hrozně mě mrzí, že nevznikne druhý díl, kde si to kravaťáci dají na férovku s očírovanými lidojedy v kiltech. Už dlouho mě žádná "dětinská revolta" takhle nepobavila tak, jako právě cíleně naivní anarchistický rebelant Soudný den (luxusní nablýskané Bentley vs. madmaxovské vraky... pařící dav čekající na příděl lidského masa s plastovými talíři... jako cože? Tohle je prostě drze stupidní a ne prvoplánově stupidní). Marshall prostě servíruje pokleslou zábavu bez přetvářky - za zvuku popových šlágrů se griluje lidské maso. Oh yeah. (14.10.2012)

Potomstvo Williama Wallace (aka Mela Gibsona) a Mad Maxe (zase ten Gibson, no fuj Mele, styď se) ve verzi pro rok 2035 tančí céčkový kankán v klubu Grindhouse za přispění áčkové produkce v rytmu Známky punku. A já se k Marshallově zběsilému pogování přidal. Až dětinsky rád, jako malé robě při prvním setkání s Krtečkem. Údajný matoucí střih mi na překážku nebyl (na rozdíl od Descentu) a tak bych vyčetl snad jen zbytečně dlouhou předehru k zběsilé jízdě, která je odstartována přesně v ten moment, kdy se zjeví první pankáčské kšíro. Takže nedělejme z punka tupce, protože každé zboží má svého kupce. A Soudný den jich snad bude mít dostatek, aby to Neila do budoucna neodstavilo od dalších projektů. Byla by ho škoda, zvlášť kdyby častěji předváděl tak jasně pětihvězdičkové záležitosti jako je ta čtyřicetiminutová pasáž od útěku z nástupiště přes adaptaci Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše až po závěrečnou honičku v Bentleym. (21.07.2008)