Sweeney Todd: Čertovský holič z Fleet Street

"To je hnus! Jak se na to můžete koukat?!" (copyright chlápek, mizející ze sálu ještě před půlkou) Muzikály jsem nikdy neměla moc v lásce, ale na zpěv v ST jsem si zvykla až podezřele rychle - snad díky tomu, že na mě autor i sám Johnny působili stylem, že celé to zpěváčkovské blbnutí neberou zas tak úplně vážně a docela si to užívají. Co se brutality, množství krve a vůbec celkové "pohoršující" formy i obsahu týče, snímek je nenaplňuje v takové míře, na jakou má se svým rozkošným tématem a odvážným režisérem nárok - a to je trochu škoda. Tedy škoda pro krvavé fajnšmekry - ti ostatní, méně nároční, budou snad spokojeni plně (přední řady v kině si mohou nejednou prohmátnout obličej v domnění, že na ně Sweeney ustřík). Příběh samozřejmě nudná klasika, romance námořníčka a dcerušky velmi otravná, burtonovská forma naprosto tradiční, takže už trochu ohraná, závěr lehce naštve (kdokoli, jen ne ten fakan), ale není špatný - každopádně kdyby hlavní roli hrál někdo jiný, nejspíš bych si dvakrát rozmyslela, jestli dát tak vysoké hodnocení (3,5*). Jenže Johnny je prostě Johnny - a navíc, s bílým xichtem a rozcuchanými vlasy mu to přece TAK sekne (tentokrát přičíst k dobru ještě černobílé pruhované celoplavky, které se mimochodem objevují v jasně nejlepší části filmu)... ♫"It's piss... yes, it's piss."♫ (05.02.2008)

Film je zahalen do sleepyhollowského hávu a vizuální stránka filmu nemá chybu. Muzikály obecně moc v lásce nemám a začátek tohoto filmu, kde se obzvláště tlačilo na pilu mne neohromil. Postupem času jsem si ovšem Sweenyho Todda zamiloval. Je ovšem pravdou, že se mi burtonovština začíná pomalu zajídat. (28.11.2010)

Sweeney Todd je filmem dlouhým, temným, brutálním, plným písní a bez humoru. Jestli mu něco chybí, pak právě ten humor. Pár potenciálních vtipů je ještě v prenatálním stádiu zazděno seriózně pojatým mordem či jinak „hnusnou“ scénou. Oslava morbidity byla v Burtonových předchozích snímcích únosná právě díky porci nadsázky, nabízí se ovšem otázka „může být film morbidní, když je zároveň vtipný?“, není právě tenhle nekompromisní přístup jedinou možnou cestou, kterak stvořit „ryzí“ oslavu temnoty? Ale pro koho by pak podobný film byl? Mám rád neveselé záležitosti, tahle je navíc výborně zrežírovaná a texty mnohých písní stojí za opakovaný poslech (-What is this? -Smells like piss!), ale kostra příběhu není zdaleka tak originální jako aranžmá, do nějž byla navlečena. Vlastně mě ani nezajímalo, jakým směrem se budou ubírat osudy hrdinů, jakkoliv byli sami o sobě svůdně nenormální. Depp dotáhnul postavu společenského vyděděnce k dokonalosti a jestli mi nepřipadalo zvláštní hluboce soucítit s chladnokrevým, psychicky labilním masovým vrahem, byla to hlavně jeho zásluha. A jde-li o makromasakrální finále, těžko si představit něco krutějšího a zároveň tak dojemného. Když nad tím tak přemýšlím, jde o první Burtonův film, který nechci vidět znovu... tedy, určitě jej nechci vidět znovu v nejbližších dnech – i sebeoslizlejší Timův zákusek je těžké odvrhnout navěky. 80% Zajímavé komentáře: hirnlego, Pacco, ScarPoul, Sobis87, DJ Obelix (08.02.2008)

Depp není bezchybný zpěvák, téměř neustávající příval písniček je trochu na škodu a věčná deprese je možná až příliš chtěná, ale přesto mi spadnul kámen ze srdce. Burton si totiž vzal obrovské sousto, které mu mohlo mnohokrát zaskočit - aby se přes něj dostal s obrovskou bravurou. A to i přestože pracuje s charakterově velmi jednoznačnými figurkami typu pomstychtivého holiče nebo vilného soudce. Mistr okouzlujících bizarností se totiž rozhodl zahodit problémy s přístupností a nechává krev cákat, břitvy létat a postavy umírat v tratolištích. A ta čím dál osudověji chutnající tragika nechává pocity tak příjemné a rozechvívající, že bych Tima k nějakému dalšímu umění hned postrčil. Takhle srdcem to totiž zvládne málokdo. (24.02.2008)

Johnnyho Deppku mám celkem ráda, ale v okamžiku kdy otevřel hubu a začal krákorat tak, že i kuřbuřt Slávík by ho poslal do piči místo do Las Vegas, jsem vytřeštila své jindy poklidně šikmé kukadla do evropských oválů a hloubala jestli si tvůrci dělaj prdel. Po chvilce mi došlo, že si prdel nedělaj. Vždy mě proto uklidnilo, když Johnny sám sebe už nemohl dále poslouchat, nebo mu bylo líto nevinného tvora co mu odevzdaně hačal na křesílku, a jedním hezkým pohybem břitvy nebohé oběti přeříznul krční tepnu a poslal jí šachtou jako čerstvou igredienci do masovejch taštiček. Osobně bych si nechala radši uříznout kebuli, než Johnnyho poslouchala déle než pět minut a tak mi vrtalo hlavou jak vlastně Deppka zabíjí, jestli je načne zpěvem a pak jen dorazí, nebo jestli trpím jen já a těm hovadům u něj v křesle se to líbí. Pokud ano, tak dobře že je kuchnul. Jinak film je zbytečně dlouhej, mordů je na tu stopáž tak žalostně málo jako výplně v mém výstřihu a konec mě nasral víc než fronta u kasy. Podruhé si to rozhodně nepustím, nehodlám riskovat, že mi uši zalezou do hlavy. (04.01.2016)