Strážcovia

// "October 12, 1985. Tonight, a comedian died in New York." Následující řádky nejsou joke. Strážci - Watchmen jsou naprosto strhující velkolepá podívaná, a je mi naprosto ukradený, jestli za to může víc geniální předloha, nebo Snyderova vizuálně dechberoucí adaptace. Ten film, tak jak jsem ho před chvílí asi potřetí v životě viděl, je beze srandy komiksovej i filmovej milník, kterýmu se ve vší serióznosti může rovnat fakt jen máloco, a letošní Endgame mezi to určitě nepatří. Tam, kde totiž ostatní potřebují 20+ filmů, aby neřekli nic nového, stačí tady tři hodiny, aby bylo sděleno kompletně vše, s patřičným rámcem, vlastním historickým kontextem, i okázale působivými akčními hody. Není divu, že po tomhle stropu chtěl Snyder zkusit s DCEU něco trochu jiného, komornějšího, a mnohem osobnějšího. V Batman vs. Superman se mu to málem povedlo znovu dotáhnout k dokonalosti. Věčná škoda, že pak jeho vize zanikla a my dostali ten clusterfuck v podobě Justice League. Mohla se znova přepisovat historie. Anyway, jestli na tohle dokáže někdo navázat, je to Lindelof s HBO za zády. Už za pár hodin budeme znát výsledek... (20.10.2019)

Od Temného rytíře neuplynul ani rok a zástupy lidí najednou křičely, že jsou Watchmen na komiksové poměry až příliš seriózní a tím pádem směšní. Na straně druhé se ale Batmanovy nastolené vizuální linie drží natolik pevně, že je Snyderovo dílo najednou na vážné drama příliš barevné. A předsudky se kromě puritánské části společnosti začaly dotýkat i běžného diváka, který najednou nedokáže překousnout pár neurážejících "modrých" záběrů. A uniká tak potěšení z brilantní adaptace, mistrovské režie a hereckých výkonů, které neruší, ale naopak přesně naplňují jednotlivé charaktery a bezchybně tak ruší všechny dosavadní superhrdinské škatulky. Strážci jsou v mých očích veledílem, které paradoxně předběhlo dobu. Jsou moderně a i přes svou štědrou stopáž velmi zručně natočení, ale jejich vzpomínková melancholie v žánru své místo ještě nemá. O to snáze se ale můžou stát nedotknutelnou modlou pro všechny, kteří je přijmou. (12.03.2009)

Největší překvapení za poslední roky. Snydera tak úplně nemám rád (300 potvrdí) a komiks neznám, čili se zdálo být zaděláno na prvotřídní čelní srážku. Jenže po absolvování tří hodin a třiceti pěti minut ve světě Watchmen jen v úžasu smekám. Smekám před tím, jakou narativní strukturu si Snyder vyvolil, jak upřednostnil bohatou mytologii před přímočarou zápletkou, smekám před hloubkou jednotlivých postav, smekám před naprosto geniálními kompozicemi (Hollisův poslední souboj, v němž se mu promítají slavné údery jeho života, Rorschachovo obrácení v masku v doupěti pedofila), smekám před tím, jak pro mě nestravitelný fetišismus a efektaření transformoval Snyder v neskutečně koherentní a esteticky vybroušený celek (titulková sekvence radikálně valchuje, nemám slov), smekám před začleněním čistě komiksové vložky Black Freighter, která fantasticky souzní s celkovým laděním filmu... smekám, i když je tam tam pár zbytečných záběrů, pár vyšinutých vazeb a zbytečných onanií. Smekám před filmem, který řadím vedle Nolanových Batmanů mezi tři nejlepší komiksárny, které kdy spatřily stříbrné plátno. Ani nevím, jestli být smutný, že jsem to neviděl v kině, protože ty bezmála 4 hodiny u televize byly téměř duchovním zážitkem čirého vytržení z post-moderní mytologie... (22.03.2011)

Zack Snyder byl zrozen k točení videoklipů a dravých akčních nátěrů, nikoliv pro mnohovstevnaté adaptace geniálních komiksů, v nichž se toho děje tolik, že by na to nestačila ani trojdílná minisérie - dekonstrukce superhrdinů jako bezproblémových zastánců pořádku, anti-jaderná agitka, bizarní glosa společnosti, etc.. Přidejte si k tomu odvážné komponování komiksových okének, do posledního detailu promyšlený příběh, psychologii a hlavně "poselství"... Zack Snyder všechna zmíněná (i nevyřčená) pozitiva předlohy vzal, ořezal a vypadl mu z toho sterilní polotovar, na němž je poutavá pouze postava Rorschacha a vyleštěný vizuál, jenž ve spojení se stylizací místy připomíná dílo hodně velkého fetišisty. Snyder zdatně opisuje přímo z Mooreova komiksu, skládá mu holt s každou vteřinou, ale jelikož ani po třech filmech neví, jak pracovat s dějem a postavami, rozpadá se mu celá ambiciózní freska pod rukami. Z celé sebranky (super)hrdinů je zajímavý akorát ten největší psychopat (Rorschach), a to z toho důvodu, že se v jeho případě nadmíru povedl casting, je dobře zahrán a jako jediný pochopen. Z ostatních se stali buď machističtí násilníci a idioti, filozofující měkoty, až na problémy s erekcí nemotivovaní důchodci či modelkoidní primadony s IQ tykve. A zoufale mdlý Matthew Good je skutečně špatný "joke". Snyder skládá za sebe okénko po okénku, vytváří poměrně hezké koláže, podbarvené vynikajícím soundtrackem, ale jakmile dojde na emoce a posunování děje kupředu, tápe jako prvák na filmové škole. Nesmyslně si se světem Watchmenů občas pohraje za pomoci scenáristického brku (zvýšení síly všech postav nechápu jako nedomrlý konec, jenž původnímu komiksovému, byť silně nefilmovému, nesahá ani po kotníky), jindy svou neúnavností pokud jde o snímání ve slow-motionu a i ty triky mu občas létají všude možně, jen ne tam, kde by měly. Alan Moore může být ve své kobce opět spokojen. Měl totiž opět pravdu. Watchmeny zfilmovat nejde. Ne s režisérem jako je Snyder, jenž nejdříve vidí efektní pozlátko a pak teprve myšlenky, bez nichž to tentokrát vážně nejde. Nebo vy snad máte rádi, když místo pizzy s pěti sýry dostanete tu se dvěma a ještě se vám nikdo neomluví? 5/10 (27.02.2009)

Není mi příjemné zůstat se svou jednou hvězdičkou v menšinové ohrádce vyhrazené negramotným, provokatérům a uznaným obecním bláznům ČSFD. A ano, připouštím, že chyba může být a asi je na mé straně. Ale nemůžu jinak. Nudil jsem se jako už dlouho ne a nad mnoha dialogy se i propadal hanbou, jak je to trapné. Abychom si rozuměli - ten film je pastvou pro oko a věřím zasvěceným, že comics, který mu byl předlohou, je úžasný. Ale právě věrnost předloze je faktor, který se často neslučuje s dramatickými potřebami filmu a Strážci jsou toho IMHO dalším důkazem. Zack Snyder je evidentně schopný člověk, ale rozhodně není vypravěč. Film pravděpodobně vytvořil jako přesný opis comicsu, který mu posloužil jako storyboard. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi něco na pohled tak očividně úchvatného připadá vnitřně tak prázdné, chladné, banální, duchamorně plytké. Od filmu - jakéhokoli - očekávám především příběh, postavy s určitým cílem, o jehož dosažení usilují a je možné jim v tom fandit nebo naopak. Ale se Strážci mám stejný problém jako s Úsvitem mrtvých - postavy jsou mi lhostejné. Bloumají filmem v efektních, ale bezduchých záběrech, trousí dialogy jako z nějaké soap opery, tlachají, blábolí a žvaní, občas někoho zpomaleně zabijí, ale víceméně se plácají odnikud nikam. Připadá mi, že všechno, co film chtěl a měl říct, řekl skvělou obrazovou montáží pod úvodními titulky. Tam je s vydatnou pomocí Dylanovy písně Časy se mění ve zkratce koncentrované totéž, co se pak dvě a půl hodiny ředí v nedramatickém zbytku filmu. A ano, pořád se na to hezky kouká, ale to považuju za kvalitu předlohy. Tleskat Zacku Snyderovi za to, že převedl comics na plátno, aniž by pomyslel na specifické nároky filmového vyprávění, mi připadá jako připisovat autorský kredit Gustava Eiffela člověku, který převezl v neporušeném stavu sochu Svobody z Francie na Manhattan. 20% (03.10.2010)