Noc patrí nám

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Výborná oldschoolová kriminálka, která i z nejklasičtější premisy vytahuje hodně zemitou podívanou. Skvěle zrežírovaná automobilová honička, sošné herecké výkony i teatrálně pojaté finále jsou ideálním lékem na policejní rychlokvašky, pod kterými se už prohýbá snad každý televizní program. Phoenix by měl dostávat víc takových příležitostí. (31.01.2008)

Čtyři hvězdičky za čtyři naprosto fascinující scény. Vezmu to pěkně popořadě. (1) Masturbující a kozenky vystavující Eva Mendes, svíjející se na gauči za zvuků Blondie, pořádně nažhavila na nadcházející old school policejní drama s vydatnou porcí atmosféry, která vrcholí (2) někde uprostřed filmu během naprosto realistické a na zádech husí kůži tvořící automobilové honičky za vydatného deště, zvukově zvýrazněných pohybů stěračů a téměř ikonického záběru zevnitř auta střílejícího Roberta Duvalla. (3) Absolutním dusnem pak zavání scéna příjezdu Joaquina Phoenixe na místo, kde se všechno to ruské svinstvo vaří. Krve by se ve mě během sledování nedořezal a pomalu i já, nejen Phoenix, potřeboval alespoň roušku, nebo rovnou respirátor. (4) Nesmím samozřejmě zapomenout na závěrečnou přestřelku a následnou katarzi při Phoenixově postavě nořící se z kouřem zahalené obrazovky. Všechny tyto scény jsou propojeny dějem, který postrádá nějaká větší překvapení a směle kráčí v již dávno vytyčených kolejích, tento jednoduchý příběh ale vyprávějí bezchybné herecké výkony (škoda končícího Phoenixe) a atmosférická hudba. Velké překvapení a málem maximální hodnocení, jen tak dále Jamesi. (11.03.2009)

Tahle nevyvážená policejní story trpí: a) akutním nedostatkem rázných drsňáků, b) vypravěčským diletantstvím, c) užvaněností. Propříště tedy: Mark Wahlberg se nehodí do rolí hodných taťků, kdyby nebyl Joaquin Phonenix takový machr, těžko bychom mu tu „rodinnou“ motivaci zbaštili, a bratrské vztahy se dají utužovat i v akci, nikoliv u probrečených košil v oblasti ramen. Jo a Departed je taky trochu o něčem jiném… (30.03.2008)

Opravdu dobré.... skvělý příběh, nenávist, láska, pomsta. Tento film nepatří do klasických amerických thrillerů se sladkým koncem. Na konci vás čeká takový pocit nenaplněnosti ( to nemyslím jako negativ ), ponoříte se do role hrdiny a prožíváte všechny jeho útrapy s ním, a to Vás nenechá na tento příběh jen tak zapomenout. Víc než skvělý Joaquin Phoenix a krásná Eva Mendes, co víc si můžeme přát? (02.08.2008)