Ondskabens anatomi

Zdálo se, že po druhé světové válce - a s pamětí vyhlazení milionů lidí - se Evropa už nikdy nestane místem hromadného zabíjení. Ale za ukrajinským Lubny, kde bylo jednoho říjnového dne zabito na dva tisíce Židů, následovala po desítkách let Srebrenica. _ Filmová esej představuje ty, kteří se osobně podíleli na evropských genocidách. Pokouší se osvětlit síly krutosti, které vedly lidi žijící dnes obyčejné životy k tomu, že se dopustili hromadného vraždění. _ Vypovídají příslušníci polovojenských srbských skupin a dva velitelé tzv. Einsatzgruppe, jež působila na východní frontě, kde během dvou let čtyři z jejích jednotek vyvraždily více než milion lidí. _ Někteří z mužů přijali účast ve filmu jako prostor k obhájení se či k lítosti. Jiní jen popisují mechaniku vraždy, jako by svojí výpovědí o práci vojáka chtěli přispět do protokolu dějin. Bývalý velitel německého komanda popisuje, jak efektivně vykonávali svoji práci: ženy byly přinuceny držet své dítě na hrudi, aby mohli být zabiti dva lidé jednou kulkou. _ Refrénem snímku je cesta krajinou, natočená v pomalém snovém pohybu. Netečná příroda dává filmu elegický ráz a režisér, tázající se po povaze zla, obrací v závěru otázku proti sobě: jak bych se zachoval v podobné situaci, jednal bych jinak než tito vrazi? (oficiálny text distribútora)