O 28 týždňov

Soundtrack John Murphy: 1. Cottage Attack [2:34] ,2. 28 Theme [3:31] ,3. Welcome to Britain [2:25] ,4. Firebombing London [2:35] ,5. London Deserted [2:23] ,6. Kiss of Death [2:52] ,7. Scooter Through London [3:16] ,8. Going Home [2:37] ,9. Alice Is Alive! [2:23] ,10. Don Abandons Alice [2:57] ,11. Night Watch [1:56] ,12. Go Go Go [2:10] ,13. Code Red [2:30] ,14. Walk To Regents Park [2:53] ,15. Outbreak [3:06] ,16. Crowd Break Out [1:49] ,17. The Depot [3:17] ,18. Helicopter Mayhem [4:27] ,19. Andy's Theme [1:53] ,20. Underground [3:35] ,21. Leaving England [2:37] ,22. Hymn To England [2:38] ,23. John Murphy Interview [13:08], (10.06.2011)

O mnoho slabší, než 28 dní poté. První díl si zachoval mírný odstup od klasických zombie hororů posledních let. Byl zkrátka jiný. Člověk sice za celý film viděl 10 zombíků, ale atmosféra a zatraceně svinští vojáci Jejího Veličenstva bohatě stačili. Dvojka mi přišla jako kombinace Resident Evil - Apocalypse se Zemí mrtvých. Úvodní scéna, kdy se Rob Carlyle vysloveně vysral na svojí ženu, byla dokonalá. Bohužel jsem ale od té doby nezaznamenal kvalitnější scénu. Trochu nelogicky také vyznělo zamknutí civilistů do místnosti, kam se mohl jeden nakažený dostat pouhým šťouchnutím do dveří. Od doby, kdy se Carlyle změnil v zombíka, už neměl děj smysl žádný, protože popíral dravost a primitivnost nakažených. Místo toho nám ukázal, že kvalitní herec dokáže přemýšlet i když je zombie. Konec byl tradičně "šokující". Nic originalního se bohužel v tomto žánru vymyslet nedá, tak proč neustále tlouct to samé obilí. 60% (25.10.2008)

Nemůžu uvěřit tomu, že tenhle snímek opravdu trval déle než populárních 90 minut. Dynamická režie Juana Carlose Fresnadilliho a scénář, ve kterém se pořád něco děje, tlačí děj neúprosně v před a divák nemá ani šanci nadechnout se a vyčkat co se bude dít dál. Rychlý začátek nás zavede rovnou do rozehraného děje, dočkáme se prvního setkání s nakaženými a pochopíme, že ani tentokrát s nimi nebude žádná legrace. Poslední přeživší se však pochlapí a podaří se jim část Londýna oddělit od nakažéné časti. Jenže chytrou scénáristickou kličkou a rozhodně originálním nápadem se virus dostane zpět do oběhu. Jediným nepřítelem tentokrát nebudou šílenci v ulicích, ale také armáda, která má za úkol pozabíjet úplně všechny bez jediné výjimky. Přestože že se jedná o mnohem nabušenější pokračování, stále film zůstává jakýmsi komorním horůrkem, který se odehrává v celém velkém Londýně. Děj se zaobírá zejména skupinkou hrdinů, kteří jsou velmi dobře vykreslení a scénář si opravdu dal záležet na jejich chování, které působí velmi přirozeně. Film též dokáže překvapit zajímavou rolí Roberta Carlyleho, který se nestává pouze jedním z většiny, ale nebudu více naznačovat. Největší problém jsem měl se samotnými nakaženými, neboť scény s nimi se bohužel nesou dnes již v oblíbeném hávu šíleného stříhu, švenkování a blikání světel, což není zrovna přehledné, ale ani příjemné. O to více režisér překvapil svým citem v dramatickým fázích, které fungují na jedničku a jen mlhavá přítomnost nebezpečí nás dokáže bohatě udržet v sedačce. 28 Weeks Later je jeden z mála snímků nemající slepého místa, kterému se daří diváka příjemně překvapovat a uteče mnohem rychleji než bychom si sami přáli. Příjemný závěr je možnou předzvěstí dalšího pokračování, ale zároveň efektivní tečkou za jedním příběhem. A jako bonus je zde ponechána výtečná sklatba In The House - In A Heartbeat z prvního dílu, které si podobně jako procházky opuštěným městem užijeme opravdu dosyta. (04.11.2007)

Jako cekal jsem vic, ne ze bych byl vylozene zklamanej, ale film trpi klasickejma problemama hororu. Zacatek me navnadil, ta uvodni akce s nakazenejma byla totiz fakt libova. Jenze pak je 45 minut kecani, zabery na opusteny mesto a podobne a krome par drobnosti se nic moc nedeje. Pak se rozjede zaverecna pulhodinka, ktera spis pripomina akcni film. Ale celkove je ve filmu par slusnejch lekacek, atmosfera dobra, ale ne nak zvlast hororova, spis to bylo napinavy. No a kdyz dojde na nakazeny, tak to je fakt masakr, reziser nakou tu krev neresi, takze to lita vsude (vrtulnik rulez) a je to fakt rychly, brutalni a smrtici. Bohuzel taky trochu zmateny. Potesil me Robert Carlyle, netusil jsem, ze tu hraje, akorat me sralo to neustaly cpani otce do deje, to bylo fakt opruz. Celkove se jedna o dost krvavej a napinavej horurek s dobrou hudbou, ale stejne to na vic nez slabsi 4* nebude. (11.10.2007)

Tu vyváženost, kterou mělo 28 dní poté, to rozhodně nemá. To byl prostě film, kde jsem si ani v jedné chvíli neřekla: "Jezukriste, toto je teda kapitulární krávovina a scenárista by si měl dát kolečko kolem Velkých kanadských jezer, aby se naučil vážit si lidského času." A tady jsem si to řekla. A ne jednou, bohužel. A neustálé vykrádání hudebních motivů z prvního filmu naznačuje absolutní nepochopení pojmů dramaturgie nebo dávkování. Naopak se vzývá pojem bezduchá recyklace. Možná film obsahuje pár solidních motivů, do kterých když se snažím vcítit, tak mi začne srdce krvácet, ale není tu žádný čas na rozvoj postav, na ponor do atmosféry, na vznik smyslu. I intimní rozhovory jsou paralelně prostříhané s něčím dalším, je to jen další z mechanických složek produktu na zadání. (10.04.2010)