Hamoun

Asi mé pochablé znalosti islámského mysticismu a súfismu na vině jsou. Intelektuál, který má dva znaky intelektuála ze tří, škaredý a brýle přes půl obličeje, čte knihy, kterým nerozumí, cos řeší. Asi svojí manželku (samozřejmě umělkyně), která se do něj zamilovala, protože byl (sic!) krásný a tak vzdělaný. Ale už ho nechce, neb ho psychicky nesnese. Fyzicky – není mi známo do dnešních dnů. Nelze upřít jistého vtipu – viz „japonská“ uťatá hlava deklamující názvy japonských firem, skorovražda manželky. A čert na začátku, i Troška by kukal. No ale jinak – jako jako Dva nosáči a video, Dva nosáči tankují super, Dva nosáči a ostatní smutní lidi, Dva nosáči umírají, Dva nosáči vstávají z mrtvých… A…(Ano!) Jsem unavený, hoplá do moře. Ne, ne, a ne, Hamoune, za tohle si nezasloužíš zemřít. (Čtěte mezi řádky.) (21.03.2010)

Musím říct, že mi to přišlo jako opravdu špatný film, i když jsem to třeba jen nepochopil. Mám rád, když se děj děje, když hlavní hrdina je alespoň trochu sympatický, když se nechová jak 4 leté děcko etc etc. Jestli mě zkušenost s iránskou kinematografií něco naučila, pak to, že opravdu hluboce miluji tu naši euroamerickou (20.03.2010)

V Íránu vysoce ceněný film, některými považovaný za nejvýznamnější dílo kinematografie, není jinde dost pochopen. (90%) Analýzy a komentáře: http://www.filmsufi.com/2008/05/hamoun-dariush-mehrjui-1990.html https://www.unsungfilms.com/25779/a-film-undone-hamoun/#gsc.tab=0 (09.10.2020)