Po svadbe

Mads Mikkelsen a Susanne Bier .. dvě jména, o která se ještě budu hodně zajímat. Mikkelsena jsem (pokud si dobře pamatuji) viděl poprvé v Casino royale jako epesního padoucha.. a pak až přišlo Efter brylluppet. Do von Triera to má daleko, ale Susanne Bier předvádí své umění, kdy nám představuje ne zcela pravděpodobný zvrat, aniž by zabředla do patosu, jak by se jistě stalo v nějakém podobně mířeném - ovšem hollywoodsky zpustošeném snímku. Evropská kamera a evropské cítění je tady znát na každém kroku (nebo spíše z každého pohledu) a celou dobu jsem jen trnul, v co celý film vyústí. Byly zde dvě možnosti, SPOILER! reálnější - vzhledem k ladění snímku snad jediná správná (každý by přece zůstal se znovuobjevenou rodinou a patnácti miliony dolarů); a rádoby dojímavá - ta by zkazila celý film pro pomyslný (velmi relativní v tomto případě - já si vážně nemyslím, že by se někdo vrátil k dětem do Indie) happy ending, což by vzhledem k ladění celého snímku setnulo hlavu celé kostře filmu. No, a teď nezbývá než se podívat podrobněji na filmografii těchto dvou jmen.. :) (29.11.2008)

Tak tu opět máme kontrast světů a hodnot, tentokrát na dánský způsob... a opět se manipuluje s city. Zlověstná mračna se stahují nad velkolepým sídlem Jørgenových, a přesto, že cosi nevysloveného kalí idylu úspěšných, napravený indický samaritán zde morálně ční jako káravě zdvižený prst až do doby, než bude přinucen pohrabat se v minulosti a aplikovat ji na budoucnost... Tak nevím, nějak na mě neplatily vypočítavé oční detaily, dramatické záběry vycpanin a vystouplé Mikkelsenovy lícní kosti, a nevím přesně, zda za tímto neúspěchem stojí pouze tyto výše zmíněné podpůrné prostředky, nebo i spolupracující faleš dialogů či telenovelový námět. (21.01.2013)

Za jeden z největších důkazů talentu režiséra považuji schopnost vyprávět obrazem. Teď nemyslím tu osobitou kameru, která dává filmu dynamiku a opravdovost, ale klasický záběr-střih-záběr, protože právě v tom je zde ukryto to nejcenější, emoce. A že jich tu bylo. Nechtěl bych být ani omylem v kůži Anny, která tam schytá hned tři citový atomovky. Film má zajímavou zápletku, ale to hlavní je tady o emocích, o lidech a především o citech. (08.06.2016)

Mads Mikkelsen (aka pan Šifra z Casino Royale) se po letech vrací do Kodaně a "náhodou" se zúčastní svatby, kde se dozví jedno rodinné tajemství. Severské slzavé melodrama? Ale jděte. Po svatbě od začátku uchvátí sebejistou režií Susanne Bier a civilním projevem herců. Pravda, časem se začnou zajídat detailní záběry na oči hlavních hrdinů, ale vynahradí to stoupající dramatická spirála. Dlouho jsem neviděla film, který takhle nenápadně a přitom silně gradoval. Vnímáte každý dotek hrdinů, každý vyhrocený dialog - a přitom je to všechno uvěřitelné a bez přehrávání. Jen tak mimochodem jsem si říkala, proč by takový film nešel natočit i u nás. Ale naši scénáristi by si neodpustili nějakou tu humornou chvilku. (21.11.2009)

Zatim suverenne nejhorsi Bierova, kdy na vyssi uroven stavim i jeji kycovite romanticke komedie, ze kterych jde aspon vycist urcita mira nadsazky a zameru (nekdy vice a lepe - Jednou v zivote, nekdy mene a hura - Ten jediny). Po excelentnich Bratrich, kdy divak v ramci hodnoceni situace konfliktu prava a moralky bez dalsiho prijme i poradnou davku primeho utoku na city, tady o podobne hloubce nemuze byt ani rec. Podstata pribehu neni nijak originalni nebo inovativni. Pri prvnim naznaku zapletky je jasne, jak se veci maji, jake jsou vztahy mezi protagonisty a jak vse nakonec dopadne. Temer vsechny dialogy ci monolgy postav, vcetne vsech obradu, jsou jedno velke klise na nedelni odpoledne. Detailni zabery uslzenych oci postav se nejprve mohou jevit jako ucinny dramaticky prvek, jak divakovi naznacit, ze se zacina dit neco klicoveho, pozdeji se vsak diky jeho castemu pouzivani ucel stava prostredkem a funkcnost zdaleka neni naplnena. Plac a hystericke projevy jsou jednoduse vydiranim, jehoz jedinym efektem je, ze protagonistum divak nekolikrat za film na dalku vzkaze "drz uz hubu!" Kladem snimku je urcite charismaticky Mads Mikkelsen a sympaticti dalsi herci, kteri se vsak tentokrat stali pacienty poskozenymi medicinou, kterou jim pani reziserka naordinovala. Susanne Bier nijak nezatracuji, protoze sve kvality a osobitnost jiz bezesporu prokazala a jeji rukopis a odkazy na sve predesle pociny jsou v kazdem novem filmu znat, do budoucna by se vsak mela vyvarovat neceho podobneho, co predvedla nyni. (23.04.2008)