Opilí slávou

Fajnová kritika showbyznysu a populární kultury v mnoha rovinách - televizní svět seriálů je povrchní laciný kýč, postavy se občas chovají jako idioti ze soap opery a výrazové prostředky samotného filmu jsou krásnou ukázku práce s kýčem - scéna zamilování se, náhoda s přepnutím ovladače, závěr. Film kazí roztříštěnost když se věnuje nejprve vztahu Buscemiho a Pitta a pak najednou Pitta a Lohman. (27.09.2009)

Je libo sestoupit do spodních pater šoubyznysu? Rychlovýtah Buscemi vás tam dopraví coby dup. Úloha Lese, fotografa s šakalím charakterem, připraveného parazitovat úplně na čemkoli, byla Buscemimu psána snad přímo na tělo a ten svou příležitost využil naplno. Lesův protipól Toby, bezmezně dobrotivý světec bez domova, neustále rozdávající duchovní útěchu na všechny strany, už mě tolik nenadchnul, ale řekl bych, že za to mohl spíš scénář, než Michael Pitt. Od doby, kdy jsem četl Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče, totiž nechovám důvěru k lidem, kteří po ostatních vylizují misky — přinejmenším se nedá věřit tomu, že přežijí dostatečně dlouho. Natož aby si zachovali kondici, svěžest a luzný zjev. Ale budiž. Grungeový fešák si v tomhle filmu prožije svůj příběh z červené knihovny a já nehodlám nic namítat, snad jen to, že jsem se tak trochu nudil. Já vím, že to byla satira se vším všudy, přesto mě banální fešanda Alison Lohman moc nedostala, Pittovy kukuče taky ne a tak celý ten jinak docela milý a příjemný příběh pro mě stál celý hlavně na tom Buscemim. Budu dnes trochu přísnější a pro jednou zaokrouhlím dolů. (26.09.2010)

Filmy od T. DiCillo neznám, tudíž nemůžu moc hodnotit, jeho práci. Delirious na mě působí jako film, který má své místo v určité kategorií. Je to snímek, který komediálně dramatuje ve velké frekvenci. Nevíte jestli jsou osoby kladné, nebo jen beznadějné. Každopádně já s tímhle filmem problém nemám, působil na mě tak, jako štěstí. Někdo ho má, někdo ho nemá a někomu se ke štěstí dopomáhá. (14.02.2015)

Trošku zdlouhavě se film dává do tempa. Steve jako paparazzi, který nesnese když ho přeroste jeho "učeň a kamarád", kterému jako homelessovi pomohl k lepšímu živobytí a nabídl mu přístřeší svého bytu. To vše ale bohatě vynahradí tak uvěřitelný a čistý konec na který jen tak nezapomenete. Buscemi jako paparazzi a Michael Pitt jako homeless a filmová hvězda byli výborní. Hudba Anton Sanko. (13.03.2008)

Atmosféra filmů Toma DiCilla se nezmění, na to už sem si zvykl, ale tohle mi přišlo mírně podprůměrné . Ale zase tam ten Buscemi působí jako první pomoc. Celkově vzato slabý odvar předešlých filmových počinů a musím také podotknout, že kvalitativně jdou tyto filmy (myšleno chronologicky) pokaždé o malý stupínek dolů, škoda a oddech zároveň. Filmem rozhodně nic nezkazíte, ale bombu z nezavislého am. léta rozhodně nečekejte.... (16.11.2009)