True

Tom Tykver dokázal v 7 minutách vylíčit milostný příběh slepého kluka a začínající herečky tak brilantně, že zůstává rozum stát. Od počátečního telefonátu, přes první setkání, běhu ke konzervatoři .. - Tykver nám servíruje nebezpečné tempo, ukázkový střih a výraznou pointu. Pro mě no. 1 z Paris, I love you. (26.10.2008)

Jak málo času stačí na to, aby vás film dostal do kolen a nechal zírat s otevřenou pusou... přesně takhle na mě tohle Tykwerovo opravdu mistrovské dílko zapůsobilo. Kouzlo celého snímku netkví v hercích (kteří ale tvoří důležitou část, že, Natálko?), ale v dokonalém střihu a práci s časem a samozřejmě pointě. (15.05.2010)

Hmm, tak to vypadá, že se díky tomuto kraťasu mrknu i na celý povídkový film. A nejspíš i na další filmy Toma Tykwera. Páč úplně zbožňuju když se do filmu přimíchávájí "zrychlovací" nebo "zpomalovací" efekty a různě podobné vyfikundace s kamerou :o). Natalie je v tomto kousku k sežrání jako kdekoli jinde... (20.04.2010)

"Čas plynul. Čas utíkal." Vcelku hezké a utvrdilo mě to v tom, že se musím konečně podívat na celý projekt Paříže. Natalie Portman můžu, je skvělá a tady jakbysmet. Všechno to tak hezky odsýpalo, že mě tady nevadily opakující se repliky, protože k tomu to prostě patřilo /ačkoliv jindy mě to vytáčí na nejvyšší míru/. No a ten konec... co si budeme vykládat.. docela jsem to i čekala. (29.06.2013)

Stejně jako někteří ostatní tady, považuju těchto 10 minut za ty nejlepší, co se v Paris, Je t'aime objevily. Celý vztah je shrnutý do krátkého času, ale nepostrádá nic důležitého. Během krátké chvilky poznáme povahu Natalie a křehkost jejího přítele. Konec a celkové vyznění perfektní. A hudba, která to celé podbarvuje, sedí výborně. (25.01.2011)