True

O.K. přiznávám se, že patřím mezi ty lidi, kteří při pohledu na Natalii Portman utírají podlahu od slin a každou scénu kde se zjeví přetáčí dokola a dokola... True ale není jen její herecký koncert, velký přínos na celém "filmu" má Melchior Beslon v roli Thomase. Ten mužík je skvělej. Pak ještě nepodstatnej člověk Tom Tykwer ( sranda samozřejmě), ten je taky božskej. Ne nejlepší kousek v Paris, je t´aime , ale na stupni vítezů určitě stojí... (03.08.2007)

4* povídkový film "Paříži, miluji Tě" jsem kdysi viděl, ale paměť mi už tak daleko nesahá, tak si dovolím ještě ohodnotit tento Tykwerův kraťas, který se v něm objevil. Jeho snímky většinou chválím a tento nebude vyjímkou, protože do pár minut dokázal vecpat intenzivní emoční prožitek jedné netypické milenecké dvojice. Samostatně si ho můžete prohlédnout tady, i když české titulky moc nesedí ;( [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (15.12.2016)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)

And you were accepted, of course. You moved from Boston to Paris into a little apartment on the rue du Faubourg-Saint-Denis. I shoed you our neighborhood, my bars, my school. I introduced you to my friends, my parents. I listened to your texts, your singing, your hopes, your desires, your music. You listened to mine. My Italian, my German, a bit of Russian. I gave you a walkman. You gave me a pillow. And one day, you kissed me. Time went by, time flew and everything seemed so easy, so simple, so free, so new, so unique. We went to the movies, we went dancing, we went shopping, we laughed, you cried, we swam, we smoked, we shaved, sometimes for no reason, or for a reason. Yes, sometimes for a reason. I brought you to the academy, I studied for my exams, I listened to your singing, to your hopes, your desires, your music. You listened to mine. We were close, so close, ever so close. We went to the movies, we swam, we laughed. You screamed, sometimes for a reason and sometimes without. Time went by, time flew. I brought you to the academy, I studied for my exams. You listened to my Italian, German, Russian, French. I studied for my exams. You screamed, sometimes for a reason. Time went by for no reason. You screamed for no reason. I studied for my exams, my exams, my exams. Time went by, you screamed, you screamed, you screamed. I went to the movies. (06.09.2011)

"Čas plynul. Čas utíkal." Vcelku hezké a utvrdilo mě to v tom, že se musím konečně podívat na celý projekt Paříže. Natalie Portman můžu, je skvělá a tady jakbysmet. Všechno to tak hezky odsýpalo, že mě tady nevadily opakující se repliky, protože k tomu to prostě patřilo /ačkoliv jindy mě to vytáčí na nejvyšší míru/. No a ten konec... co si budeme vykládat.. docela jsem to i čekala. (29.06.2013)