Electroma

Artová snímka ťažkého kalibru, čo by samo osebe nevadilo, avšak mňa tento film skutočne nepotešil a ako priaznivca sci-fi ma zanechal skôr rozčúleného v tom, že si nárokuje toto žánrové zaradenie. Hovorené slovo nikde, efekty neefektné a silná myšlienka o hľadaní ľudskosti zanedbaná kdesi v pozadí chaotických obrazov. Ani hudba, ktorá vraj patrí medzi silné stránky Electromy, ma s výnimkou Haydnovej skladby (ktorú však možno vypočuť aj bez pozretia filmu) neupútala. Scéna v laboratóriu síce nesie znaky experimentálneho spôsobu filmovania, ale z pohľadu diváka úplne minula účinkom, nehovoriac o nechutnom oranžovom materiáli, ktorý by sa v tejto podobe hodil skôr do hororu. Jednu hviezdičku dávam iba za záverečnú scénu a, síce nezreteľne vyjadrené, no aspoň prítomné, posolstvo. Zhliadnuté v TV [FILM EUROPE] [originálne znenie] (14.7.2012) (14.08.2012)

Na Electromu jsem skočila bez jakýchkoli předchozích informací a nečetla jsem si ani popisky na zadní straně obalu dvd, takže mě už od začátku film dost překvapoval tím, že předváděl něco úplně jiného než bych čekala od něčeho co vytvořili Daft Punk. Hned zezačátku člověka upoutají ty pěkné záběry na přírodu, kterou se hlavní dvojice robotů projíždí než dojedou do nějakého kalifornského městečka, které je taky plné robotů. Obrazy jsou na jedné straně takové malebné s krajinkou a na druhé straně takové sentimentální a skoro až plné toho "amerického snu" až na to, že všichni mají ty robotí masky. Největší překvapení pro mě co jsem si nečetla ty popisky bylo, že ve filmu nezazní ani jedna jediná skladba Daft Punku, na kterou jsem čekala už od toho počátečního elektronického bzučení a na kterou jsem čekání vzdala po dokončené "plastické operaci" hlavních hrdinů. Na druhou stranu je ale ta nečekaná jiná hudba zvolená docela pěkně a zazněly i písničky, které jsem znala, ale tentokrát byly zasazeny do takového zvláštního kontextu vytvářeného scénami a "dějem" tohoto filmu. Electroma není žádný tradiční dějový film a má mnohem blíž k experimentálním filmům a videoartu a podle toho to taky vypadá s dějem, který tam prostě není. Ke konci to skoro vypadá jakoby se divák koukal na dokumentární přírodovědný pořad, do kterého ale zapomněli dát ten vysvětlující voiceover o tom co v té krajině žije za zvířátka nebo roboty a co všechno tam provádí v té které denní a roční době. Ale ať už pro mě zábava byla ve většině filmu jakkoli kolísavá, tak si to Electroma vynahradila těma dvěma posledníma scénama, co působí tak zvláštním a až bizarně nadreálným dojmem, že ve spojení navíc s tím songem ta úplně poslední scéna filmu diváka úplně rozseká. Videoart a experimentální filmy jsou kategorie, ke které se dostanu jen občas a zas tak znalá v tom nejsem, ale když jsem Zidaneho portrétu dala **, tak bych tady nemohla jít níž než na ***, i když u obou, Electroma i Zidane portrét 21. století, by to chtělo na to hodnocení asi ještě nějaký zpětný pohled po druhém kouknutí. (19.01.2011)

Tak toto bolo celkom sklamanie. Vedel som síce do čoho idem ale aj napriek krátkej stopáži to bol dosť problém vydržať. Určite tým autori chceli mnohé povedať no akosi som nezachytil nič. Ďalšou vecou je samotná hudba. Elektro moc nemusím ale Daft Punk mám veľmi rád a keby sa celý film netočil kvázi okolo nich tak by ma ani vo sne nenapadlo že hudbu k tomuto robili oni pretože tam vonkoncom nepasovala hoci vyslovene zlá nebola. Čudný film ktorý ani ten najväčší optimista nemohol produkovať so zámerom komerčného úspechu aj keď je to klubovka. (12.09.2011)

Je to film pro VELMI trpělivého diváka, který se chce spíše kochat zajímavými obrazy a hudbou (i když to vůbec není "daft punk"). Rozhodně působivá byla scéna kdy jim upadávaly obličeje, to byla pro mě nádherná ukázka emocí beze slov... a bez obličeje!!!:)) Způsob jakým proměnily poušť v ženské tělo, kdy kamera se blíží od pat výš a končí to ... no...přesně tam:)) byl fakt kouzelný ještě v doprovodu té nevinné hudby. Ale konec na mě hodně zapůsobil... Je to opět film, jehož kvalitu plně oceníte až po jeho skončení... (26.12.2011)

Zajímavě vyvážený film. Příběh docela jednoduchý, ovšem velmi silně emotivně působí na diváka. Děj se poměrně vleče, ale na druhou stranu do nás pumpuje dokonalé záběry ještě lepší kamerou. Největší filmařský kumšt celého filmu je rozhodně cesta pouští a psychické zhroucení, kde je tento smutný prvek doslova rozpálen dech beroucím záběrem na hořící postavu. Znamenitý kus práce! (02.11.2009)