Pravidla lži

V rámci zatuchlé čecháčkovské tvorby působí Pravidla lži jako dávka pervitinu aplikovaná rovnou do žíly. Samozřejmě, ostatně jako každá droga, to s sebou přináší i mnohé negativní stránky, ale jinak vám rozjasní den. Depkou. Teď nezbývá než planě doufat, že se naše filmografie stane beznadějně závislou na podobně kvalitních psychologických počinech. (16.04.2008)

Film jsem viděl v předpremiéře na Festivalu dokumentárních filmů v říjnu 2006. Herce jsem postupně přestal vnímat, bral jsem je jako civilisty, myslel jsem, že na mě tak zapůsobila atmosféra festivalu. Ale 21.9.2008 jsem znovu žasl nad scénářem Roberta Sedláčka (Český lev). Herecká komunita výborně vybraná, pestří týpci, kteří své role zvládli. Dobře domyšlené vzpomínkové medailonky ze života před příchodem do léčebny. Hudba: Tomáš Kympl http://www.tomaskympl.cz/. (08.07.2008)

Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku ! (18.04.2007)

“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou. (25.11.2015)

Clovek by skoro rek, jak je neuveritelny, ze Cesi umi natocit i hodne dobry thriller. Jakozto konzumni divacka jsem maximalne spokojena (Langmajer je porad sexy, zaroven David Svehlik, at je to kdokoliv, ma krasny ocka), jako clovek dychtici po kvalite, ktera nelame rekordy v kinech, jsem trosku priospala, zato spokojena s jednotlivymi charakteristikami postav. At si rika, kdo chce, co chce, psychologie tu byla a herci ji zvladli na jednicku. Kdyz pak na konci pred titulkama ukazovali fotky postav s jejich "budoucnosti", presne jsem kyvala hlavou, ze jsem to tak nejak i cekala. Akorat si rikam, za co dostal Budar tech sedm let - ze by osahaval tu malou roztomilou blondynku? Vypadal na to :)) (07.06.2008)