Štyri slnká

Pro mě je Sláma jeden z těch režisérů, u kterých jsem si jistý, že mě jejich dílo nebude bavit. Zkusil jsem to a ejhle, nebavilo! Přeci jen jsem na té kravině našel něco pozitivního. Když se najde dost peněz, aby si "umělec" vystřihl takovýto film, když mu někdo zaplatí Rodena a Geislerovou, Mádla, Kronerovou, Plodkovou a Chmelu, není na tom Česko špatně. (06.10.2012)

Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku. (30.05.2012)

CITÁT - Nic se nevyřeší samo............ Máte problém, jste ve stresu, chce mít slunce v duši? Zavolejte Karla (Karel Roden). CITÁT - Tady nemůže stát, citíš to?.......... Prvních půl hodiny je to taková příjemná pohodička, člověk se i zasměje, pak se to však začne dramatizovat. Karel má vizi. Tak berou auto a jedou. CITÁT - Když nic neříkám, jeď rovně.......... Tady je strašná škoda, že tento dost dlouhý výlet, trvající dva dny nemá nějaký lepší konec. Prostě to jen utnou a víc se o příhodě nemluví. Jen chvilku ke konci. Tak jsem čekal nějaký mysteriozní příběh a nakonec se s toho vyklubal klasický český film o rodinném dramatu. Dvě rodiny, čtyři slunce, nic víc. Ale i tak je to celkem povedený český snímek, který určitě zanechá slunce v naší divácké duši. Postavě Karla je dán velice malý prostor a je to škoda. Tady jsem viděl velký potenciál, ale je nevyužit. Karel Roden roli zahrál perfektně. CITÁT - Postav se sem a vem si ten kámen.......... Ve filmu zazní píseň "Čtyři slunce" skupiny Vypsaná fixa. http://www.youtube.com/watch?v=wVpFU4DUI1U Natáčení probíhalo ve městě Mirotice a okolí. (04.11.2012)

Výtečná kamera Diviše Marka a… víc nic. Bohdan Sláma tentokrát nepřišel s postavami, s nimiž by se dalo soucítit ani jim porozumět či s příběhem, který by se dal prožít. Ve Slámových filmech je zvykem, že postavy mají těžký životní splín, doteď se ho ale přeci jen navzdory všem nejistotám a téměř jistému neúspěchu snažili nějakým způsobem překonat. Pokud tak charaktery ve Čtyřech sluncích neměli činit pro sebe a své blízké, tak aspoň pro diváka, který tak bohužel musí sledovat jakési příběhové torzo a tedy víceméně sled nahodilých situací. Cesty nikam nevedou – a to nemluvím o vyjádření filmu, film skutečně nikam dramaturgicky nemíří. Charaktery ve Čtyřech sluncích se totiž už nesnaží vůbec o nic a ve své zoufalosti, naříkání a chcípáctví je jim vlastně dobře. V momentě, kdy by se postavy měli pomalu vzchopit a postavit se své životní bídě a divák by se měl vynořit z bahna spolu s nimi, se postavy jen v nekonečném kruhu upínají k marným nadějím a falešným znamením shůry. Sami v sobě přitom dobře vědí, co jejich jednání znamená a kam je dovede. Vzhledem k tomu, že Sláma své hrdiny v jejich moření podporuje, chápe je a akceptuje jejich životní postoj jako správný (Proč? Protože chybovat je lidské?), přijdou mi postavy i vyznění snímku patetické a zaslepené. Většina postav je sice obdařena silným motivem/životním údělem/kletbou, jež je po celý život provází (někdo nemůže mít děti, někdo nepoznal otce, snad každý někoho ztratil), ale divák z něj má šanci vidět bohužel jen ten silný klimax. Ve Slámově případě scénu, která tzv. „vše rozsekne“. Dosud nejednoznačné chování postavy nabude kontur a divák skrze prosté sdělení o minulosti a nitru postavy najednou chápe její předchozí jednání a postoje. Bohužel, ač Diviš Marek ví, kdy má jít s kamerou blíž a o který záchvěv herecké akce či dialog nesmí přijít, opět vinou scenáristické práce ta scéna postrádá onen náboj. Pro tento zásadní moment nikdy není připravena půda, nejsme s postavou dostatečně seznámení ani sžiti. Správně bychom se o ní měli zajímat a znát ji natolik, abychom si vlastně uvědomili, že na tuto scénu jsme po celou dobu čekali. Takhle Čtyři slunce bohužel vystavěná nejsou a všechno to zásadní, tolik potlačované a nyní vyřčené „Já už nemůžu!“ a „Jsem na dně, protože mě pořád trápí….“ tak vyznívá z úst herců nepřesvědčivě. Nejvíce na to doplácí Aňa Geislerová, jež vyfasovala takové scény hned tři a ač je jako vždy herecky silná, neměla dostatečnou podporu ze strany scenáristy a režiséra. Karel Roden snad nehrál obyčejnější a nezajímavější postavu než je nudný a jaksi podivně prázdný podivín Karel, podstatou a smyslem jeho přítomnosti (stejně jako u několika dalších postav) se snad ani nechci zabývat. Zbývá přičíst bod k dobru za alespoň jednu neopomenutou vzniklou a rozehranou prekérní situaci (scéna snídaně, kdy postavy Ani marně pátrá po zmizelé tisícovce) a velký černý puntík za upachtěný závěr. (10.03.2012)

Asi je zbytečné rozepisovat se, jelikož tu bylo napsáno již dost. Snad jen podotknu, že tu sedím a ač byl film velmi smutný je mi tak nějak dnes večer po návratu z kina dobře....možná mi něco došlo, možná to, že každý se za něčím žene a možná to všechno dávno má, možná je třeba jen podívat se opravdově na skutečné hodnoty a možná že všechno přejde........U mně to Pan režisér Sláma vyhrál! (10.04.2012)